Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Okem boha Hóra 5. - 8. díl

 

 

5. DÍL  - SAKKÁRA, KRYSTALOVÝ KOMPLEX
6. DÍL -  SAKKÁRA, KVANTOVÝ STROJ
7. DÍL - DENDERA, POČÁTKY ASTRONOMIE
8. DÍL - EDFU, CESTA POROZUMĚNÍ

 

 

 


5. LEKCE - SAKKÁRA, KRYSTALOVÝ KOMPLEX


Sakkára je první manifestací vysoce rozvinutých znalostí, které ovládali kněží Školy mystérií Hórova oka, jejíž trosky stojí dodnes. Byla zde postavena první pyramida na světě po potopě světa. Při její stavbě byly poprvé použity pravidelné kamenné bloky. V historii první náboženské texty psané hieroglyfickým písmem byly vytesány do jejich zdí. Byl zde postaven ohromný podzemní komplex, 12 poschodí hluboký, s místnostmi a chodbami ozdobenými prvními pálenými dlaždicemi, které kdy člověk vyrobil. V podzemních pokojích bylo nalezeno více než 40.000 alabastrových mís, váz a hrníčků. Čemu sloužily? Proč vynaložili takové úsilí, aby postavili tunely, pokoje a haly 30 m pod zemí? Jak tyto místnosti osvětlili, aby dokázali vytvořit celistvou keramickou dekoraci jejích stěn? Proč stojí na povrchu stavby z masivních kamenných bloků, když zdánlivě nemají žádný smysl? Proč by 4-miliónová společnost vytesala více než 1 milión tun kamenů, aby postavila tak architektonicky vytříbený komplex? Proč si dávali takovou práci s rytinami, sloupy, reliéfy a dalšími skvostnými detaily zdobícími fasádu, za kterou se uvnitř nic neskrývá? Jak to, že se tak vysoce vyspělá a nová technologie spojila s něčím, co se nedá racionálně vysvětlit? 

IMHOTEP

Sakkára je jedním z nejzáhadnějších míst Egypta. Její historie odkrývá ty nejneuvěřitelnější odpovědi, za nimiž stojí všestranný génius a úžasný člověk, který nechal celý komplex navrhnout a řídil jeho stavbu, architekt Imhotep, jehož jméno znamená „moudrý muž přicházející v míru“. Byl vysoce postaveným knězem Školy mystérií Hórova oka. V historii lidstva sehrál významnou roli. Byl něčím jako ministerským předsedou, vezírem a kancléřem faraóna Džosera, který vládl ve 3. dynastii kolem roku 2.800 př.n.l. Imhotep se narodil 31. května jako syn architekta Kanofera a jeho ženy KhreduonkhNěkolik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu. Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy vytesanými do jejich hlavic. Používal ty nejvytříbenější detaily a harmonie Sakkáry podtrhuje jeho mistrovství. Byl prvním filozofem v historii lidstva. Věnoval se rozjímání o základních koncepcích, např. o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace, např. o cestě mysli k bohyni Maat, ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze.

Platón tvrdí, že příběh o Atlantidě, který vyprávěli egyptští kněží Solónovi, pochází z Imhotepovy doby. 
Byl také astronomem a astrologem a sestavil první systematické záznamy hvězdné sféry a první mapy souhvězdí. Znal precesi rovnodenností a změny věků používal k popisu stádií duchovního rozvoje egyptské civilizace. Ale byly to jeho léčitelské schopnosti, které proměnily Imhotepa v poloboha. Pouhých 50 let po jeho smrti nechal faraón Menkaure postavit na jeho počest chrám, ke kterému Egypťané pořádali poutě a odehrávala se tam zázračná vyléčení. Řekové, kteří studovali v Egyptě a všechno přejmenovali, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, aby zdůraznili jeho úspěchy na poli medicíny. Také mu říkali Hermes Trismegistus, čili trojnásobně veliký, kvůli jeho filozofickému a fyzikálnímu nadání, díky kterému odhalil, jak funguje vesmír.

ESCULAPOVO ŽEZLO

Imhotep byl první, kdo shromáždil informace o tom, jak diagnostikovat a léčit mnoho nemocí. Esculapovo žezlo, dnešní symbol medicíny, bylo Imhotepovým žezlem moci. S jeho pomocí měřil množství vitální energie, které dokázal člověk vyrábět ve svém nitru. Díky tomu zjistil, které neurální centrum nebo čakru používá nemocný k vytváření energie a v jakých buňkách se nachází elektromagnetická nerovnováha. Léčil tím, že zvyšoval frekvenci vibrací aury nebo osobního elektromagnetického pole. Znovu uvedl do rovnováhy čakry, aby mohly produkovat vitální energii, která by uzdravila nemocné orgány. Léčil pravou příčinu nemocí. Na žezlu dva hadi obkružují 7 čaker, neurálních center rozložených po těle, které přijímají a distribuují energii. Mají symbolizovat dva protisměrné pohyby a elektrické polarity, které utvářejí duální vesmír. V jejich středu je zvlněný sloup tvořený páry částic s opačným nábojem, jež se vzájemně neutralizují. Toto je jediná cesta k dosažení osvícení. Žezlo představuje kundalini, životní energii proudící páteří. Tyto znalosti odnesl čas, ale jeho tvar zůstává symbolem léčitelství.

Při experimentech, které využívaly tvar žezla jako elektrickou cívku, se zjistilo, že projevuje záhadné vlastnosti. Když je k němu připojen proud, nelze zaznamenat žádné silové pole, ačkoliv se odráží na všech frekvencích a všech vlnových délkách. Může být použito k vysílání a příjmu rádiových vln, pokud se jeho železné části seřadí, jakoby měly vysílat laserové signály. Eberský papyrus ukazuje, jak Imhotep spojoval medicínu a magii. Jeho recepty a uzdravovací zaříkávadla obsahují modlitby a kouzla. 
Domníval se, že medicína nedokáže léčit bez síly ukryté ve slovech. Jeho učení se po tisíce let předávalo tajně z generace na generaci. Je základem nauky gnostiků, templářů, iluminátů, rozekruciánů a zednářů. Řekové toto vědění označovali jako hermetické principy. Imhotep je příštím generacím zachoval na několika papyrech a tabulkách. Jeden z nich, Kybalion, pojednává o sedmi fundamentálních silách vesmíru. Tvrdí, že vesmír existuje v mysli Boha a že každý člověk je jednou z těchto myšlenek a sám je schopen uvažovat. Realita je velký systém, ve kterém je vše propojeno a má vědomí. 

Imhotep byl také učitelem. Učil psát hieroglyfy a tesat je do kamene a tak vznikaly první náboženské texty v historii. Je spojován s Thóthem, božským principem nebo neterem, symbolizovaným mužem s hlavou ibisa, který představuje slovo Boží svěřené stvořiteli světa. Není pochyb o tom, že Imhotep byl velmi významný člověk. Čas z něj udělal mýtickou postavu spojovanou s božskostí a přidělil mu různá jména. Thóth, Merkur, Kukulkan, Esculap, Hermes Trismegistus neboli ten, kdo je trojnásobně veliký. Termín hermetika se stal synonymem pro tajemná moudra, která kdysi znali kněží Hórova oka a jejichž jedním z prvních nejvyšších knězů byl právě Imhotep, moudrý muž přicházející v míru. 

PYRAMIDOVÉ POLE
 

Byl to Imhotep, kdo rozhodl, kde bude postavena Sakkára, aby mohla správně plnit své mystické poslání. Leží mezi 31° a 32° východní délky a 29° a 30° severní šířky, čili v místech, kde byly v následujících 400 letech postaveny pouze egyptské pyramidy. Je to poušť ležící 14 km na jih od Káhiry, vedle Memphisu, bývalého hlavního města Egypta. Nejjižnější pyramidy leží v Médúmu, Hawáře a El-Láhúnu a nejsevernější v Abú Rawáši. Kamenná pláň sahající až do Gízy je 50 m nad hladinou řeky. To zajišťovalo, že podzemní voda nezaplaví podzemní stavbu, kterou měl Imhotep v plánu. V této oblasti se nachází 8 nižších pyramid postavených během 4., 5. a 6. dynastie. 

Jeden z hlavních elektromagnetických uzlů planety, kde se koncentruje telurická energie, může být nejlépe využit k rozvibrování kamenné masy. V tomto bodě dochází k nejsilnějšímu elektromagnetickému jevu na planetě. Nachází se zde jedna z čaker planety a prochází tudy telurický proud, negativní zemský náboj nesoucí vitální energii. Hlavní spojnice tzv. Liových linií může ve velké kamenné mase bohaté na krystaly křemíku vyrobit během vibrací negativní statickou energii, která je výsledkem tření molekul. Atmosféra se nabije pozitivním proudem o síle 500 voltů na m2, což je 5x více než průměrná hodnota. Toto místo na planetě dokáže zvýšit energetické působení Imhotepovy pyramidy. Umístění Sakkáry bylo důležité pro využití pyramidy jako elektrického kondenzátoru, jenž jako nějaká anténa ukládá pozitivní energii atmosféry do křemíkových krystalů v žulových deskách, které kdysi pokrývaly její povrch.

TA, KTERÁ OTEVÍRÁ A UKAZUJE CESTU

Sakkára v překladu znamená „ta, která otevírá a ukazuje cestu“. Jejím symbolem je šakal, který vyvádí ty, jenž se ztratili v poušti zpět do úrodných oblastí, k domovům civilizovaného člověka. Z dálky bylo možno bílou pyramidu pozorovat přes dlouhou zeď postavenou z ohromných žulových bloků zdobených reliéfy a překlady, která vyžadovala daleko náročnější stavbu než samotná pyramida. 130.000 tun žuly z Tury vytvořilo vysokou a zvláštní zeď, která uzavírala 15 hektarový komplex a ochraňovala jej před vnějším chaosem. Měla obdélníkový tvar a byla orientovaná přesně v severojižním směru paralelně s tokem Nilu. Zeď byla 10 metrů vysoká, tedy přibližně asi jako moderní čtyřpatrová budova. 550 metrů dlouhá v severojižním směru a přesně polovinu této délky, 275 metrů, měla v západovýchodním směru.

Tato zeď je prvním prvkem 
Imhotepova kvantového stroje v Sakkáře. Celý komplex byl velkým elektronických okruhem složeným z kamene ohromného objemu. Zeď fungovala jako elektromagnetický pás, který izoloval komplex a zároveň uzavíral a chránil okruh. Nepotřeboval elektrické kabely, jen veliké množství křemičitých krystalů v molekulách kamenů. Žula z Tury, nedalekého lomu, obsahuje vysoké množství křemíku. Křemík organizuje svoje molekuly do tetraedrů, což je jeden z pěti základní tvarů, co kterého se seskupuje hmota. Tetraedr je jedním z Platónských těles. Vibrace planety způsobují tření mezi plochami tetraedrů a vyrábějí tak elektrický náboj. 85.000 m3 žulové zdi obsahuje vysoké množství křemíku, který dokáže vyrobit silné silové pole, konstantní radioelektrickou vlnu. Zeď je součástí komplexu sloužící k zachycování energie. Jeho centrem byla 66 metrů vysoká stupňovitá pyramida, jež se tyčila nad celým komplexem. Zeď má neuvěřitelnou podobu. Různě se ohýbá a vytváří bašty a portály v pravidelných intervalech. Vertikální reliéfy rámují portály, které celku dodávají krásu a pravidelnost a vyvolávají pocit harmonie v téměř ultramoderním architektonickém stylu. Zeď má cimbuří, na které se dá vystoupat po pravidelně rozmístěných schodištích. Odtud člověk může přehlížet okolní krajinu a pozorovat impresivní stupňovitou pyramidu.

Není to jen první monumentální dílo člověka vypracované v kameni. Mimo to má několik architektonických detailů, jenž ukazují mistrovství a znalosti, které později zdědila egyptská civilizace. Najdeme tu 15 identických bran, ale pouze jedna má skutečné dveře. Ta, která stojí v severovýchodním rohu. Za dveřmi se ukrývá úzká chodba, kterou mohl do Sakkáry v jednom okamžiku vstoupit pouze jeden návštěvník. 
Cesta k duchovnímu zdokonalení je individuální a nepřenosná. Nikdo se nemůže zdokonalovat za někoho jiného. Proto do Sakkáry mohli lidé vstupovat pouze po jednom.

Tak vysoká zeď, 14 falešných vstupů a pouze jeden skutečný, to všechno naznačuje, že tato stavba byla navržena k obranným účelům. Nicméně 
Sakkára nikdy neměla ve svém jediném vchodu vsazené dveře. Zdejší technologie blokovala vstup duševně omezeným osobám, těm s negativní osobní aurou. V dlouhé chodbě a v galerii tvořené 48 sloupy zvyšovalo silné silové pole pocity návštěvníka. Pokud se v jejich srdci ukrývaly nenávist, strach nebo nejistota, jejich zvyšující se úzkost jim zabraňovala vstoupit. Jen ti, co měli čisté srdce, mohli vstoupit do Sakkáry, když tu sídlila Škola mystérií Hórova oka. Velkou galerii tvoří 48 sloupů. Jejich esoterický tvar odpovídá tvaru lidské DNA. 20 párů sloupů těsně stojících u stěn je nastaveno po směru slunečního svitu, na energetické ose dvojité spirály molekul. 4 páry sloupů v příčné hale na konci symbolizují dodatečnou kapacitu, která odděluje člověka od zvířete a umožňuje mu shromažďovat, analyzovat a získávat informace. Tyto vytvarované sloupy, vysoké 7 metrů, byly rozmístěny podle architektonických principů, které o tisíce let později zopakovali Řekové v Partenónu. Sloupy mají tvar papyrového svitku. Tělo každého sloupu je lehce konvexní a nahoře se zužuje, aby se zdůraznila jeho vertikální poloha a zamezilo se tomu, aby se při pohledu z dálky jevilo jako zkroucené. Restaurátor Sakkáry, Jean Philip Lauer, také zjistil, že vzdálenější sloupy jsou od sebe více vzdáleny, což umocňuje dojem perspektivy a budí iluzi daleko větší galerie.

Skrz galerii se dostaneme do příčné haly s 8 sloupy spojenými s kamennými moduly, které rámují vstup na velké Nádvoří hadů. Při pohledu na sever se nám krásně odkryje stupňovitá pyramida. Nádvoří bylo původně obehnáno vysokými zdmi s propracovanými reliéfy, představovaly niky v podobě dveří. Tento motiv se potom často opakoval na jedné ze stěn egyptských hrobek. Dveře byly doplněny horizontálním vlisem s ozdobeným 
kobrou. Tento posvátný had symbolizoval svým dvojklaným jazykem a dvojími pohlavními orgány dualitu. Také má symbolizovat vůli změnit svou existenci, vydat se dobrovolně na cestu vývoje a činit svá vlastní rozhodnutí. Je zdrojem a původcem pohybu. 


HEB-SED

Na tomto nádvoří se konalo mnoho obřadů. Zejména se žáky školy. Ale jednou ročně sem přišel i faraón, aby ho znovu korunoval nejvyšší kněz Hórova oka a nasadil mu červenobílou korunu, symbolizující moc nad celým Egyptem. A ve 30. roce jeho vlády se konal opakovaný obřad zvaný Heb-Sed, při kterém faraón oběhl Nádvoří hadů oděn do emblémů své moci, aby se očistil a dokázal svou sílu vládnout fyzickému světu.


Jižní stěna nádvoří byla fasádou jižní hrobky, falešné kaple z tvrdého kamene s klenutým stropem. Její hlavní funkcí bylo zakrýt jeden ze dvou vstupů do podzemního komplexu. V kapli je malá místnost s vertikální šachtou vedoucí do podzemního komplexu, daleko od vstupu do pyramidy. Tyto vykopávky odhalily původní schodiště vedoucí do podzemního komplexu. Dvě vertikální vstupní šachty, jedna v pyramidě a druhá v jižní kapli, byly nalezeny zablokované kulatými žulovými deskami vážícími více než 10 tun. Kaple na povrchu byla jen falešnou fasádou. 

Skutečný život se v Sakkáře odehrával pod zemí. Z tohoto vstupu v jižní hrobce můžeme pokračovat do podzemních místností a galerií a do tunelu, který končí přesně pod sloupovou vstupní galerií. Plán komplexu vypadá jako počítačový procesor. Sakkára byla prvním experimentem s tvarem pyramidy, který měl být využit k zlepšení kvantové technologie, jež měla napomoci urychlení procesu duchovního zdokonalování žáků Školy mystérií Hórova oka. 

V následujících 400 letech bylo postaveno asi 100 pyramid různých tvarů, velikostí a materiálu, dokud nebyl jejich tvar vylepšen a nebyla postavena Velká Cheopsova pyramida. Znalosti zděděné od obyvatel Atlantidy, jak proměnit masivní pyramidy v kvantového stroje vyrábějící vlnící se stacionární sloupy energie, zvyšovaly vibrační frekvenci žáků. Zvyšovala se také jejich vitální energie, mentální síla a probouzely se v nich nové smysly, např. telepatie a schopnost vnímat auru ostatních lidí. To umožnilo vědomí, aby se povzneslo nad čas a vidělo řetězec reinkarnací, kterými prochází.

Na 
Nádvoří hadů, na straně, kde vychází slunce, stále stojí tři sloupy, které tvořily střed královského chrámu, budovy, kterou faraón a kněží využívali během obřadu Heb-Sed. Z této budovy vede zakřivená stěna na obdélníkové nádvoří, kde se konaly obřady Heb-Sed a které je postaveno paralelně s centrálním nádvořím komplexu. Jeho stěny obklopují dvě paralelní série falešných kaplí. Jsou z tvrdého kamene a mají nádherně vypracovanou fasádu. Každá série byla tvořena 13 kaplemi z masivního kamene. Jejich stěny ale uvnitř neukrývají žádný užitečný prostor, jsou jen scénografickou a skvěle řemeslně řešenou fasádou plnou vytříbených architektonických detailů. Jejich tvar maskoval skutečný účel komplexu a také složitou síť podzemních místností a tunelů navržených jako obrovský elektronický okruh na výrobu elektromagnetického víru. Před každou falešnou kaplí se nacházela klikatá a úzká cestička vedoucí do malé svatyně, v níž byly pravděpodobně umístěny symbolické reprezentace egyptských vzdělávacích sil Božské devítky. Vnější stěny byly ozdobeny reliéfy falešných oken a dveří, falešnými dřevěnými ploty a sloupy ve tvaru flétny. Vše bylo ale jen pouze vytesáno do kamene.

Na sever od nádvoří falešných kaplí, směrem k východní straně stupňovité pyramidy, se nacházejí 
Severní a Jižní dům, dvě větší, ale také falešné budovy. Jižní dům má válcovité sloupy s hlavicemi ve tvaru lotosového květu, který je symbolem Horního Egypta. V úzké chodbě najdeme nejstarší nápisy na zdi na světě psané hieratickým písmem a komentující faraóna Džosera, které tu vytesali návštěvníci během vlády 18. dynastie. Severní dům má sloupy se symboly papyrů, které jsou atributy Dolního Egypta, delty a severu země. Během obřadu Heb-Sed tu faraón obdržel červenou korunu, která představovala jeho autoritu nad tímto územím. Mezi Severním domem a posmrtným chrámem Džosera byl objeven tzv. Serdab, malá kaple s dvěma dírami v jedné ze svých stěn. Jimi se dívala ven na nádvoří, sedící socha faraóna Džosera a vdechovala osvěžující severní vánek. Tato socha s čelenkou na hlavě a ztracenýma skleněnýma očima je prvním trojrozměrným zpodobněním egyptského monarchy v životní velikosti, které se zachovalo do současnosti. 4000 let pozorovala údiv návštěvníků nad podivnými stavbami v Sakkáře, které měly za úkol chránit mocný kvantový stroj. Naslouchala teoriím, které tvrdily, že Džoser Sakkáru nikdy nevyužil jako svoji hrobku.

Vedle stojí 
trosky chrámu přináležejícího k pyramidě. Chrám měl jen jeden vchod orientovaný na východ, který vedl spletí úzkých chodeb k otevřeným nádvořím, na jednom z nichž se nacházel vstup do skutečné Sakkáry ukrývající se hluboko pod zemí. Na tomto nádvoří se ukrývá hlavní vchod do podzemní části. Spojení chrámu s pyramidou bylo využito i při stavbě dalších pyramid. Sakkára byla opuštěna na konci věku Býka a začátku věku Berana kolem roku 2.320 př.n.l., kdy byla postavena Cheopsova pyramida. Informace o přístupu do podzemních místností a tunelů odnesl čas. Kameny z jejích stěn byly využity pro stavbu dalších budov.

Mnoho šlechticů z pozdější doby si nechalo na tomto svatém místě postavit hrobku. 
Dnes se Sakkára považuje za pohřebiště a původní komplex za Džoserovu hrobku. Během vlády 26. dynastie, na sklonku egyptské civilizace, nikdo netušil, že připojený chrám ukrývá vstup do hlavní místnosti. Faraón přikázal vykopat hluboký tunel do jižní stěny pyramidy, protože se domníval, že vstup leží tam. Prorazili tvrdý kámen a na místě nechali sloupy, aby se tunel nezhroutil. Nakonec se prokopali až do hlavní místnosti, prázdného prostoru, 12 poschodí hlubokého a uvnitř pyramidy objevili vertikální šachtu s obeliskem. Tak zjistili, že původní vstup byl ve skutečnosti ze severní strany pyramidy a mohli začít prozkoumávat celý komplex podzemních galerií. 


3 FÁZE STAVBY PYRAMIDOVÉHO KOMPLEXU

Sakkára byla postavena ve 3 fázích, které navrhl Imhotep. Jednotlivé fáze umožňovaly, aby komplex rostl pozvolna a pyramida expandovala jako lidské tělo. 

První fáze začala konstrukcí páteře komplexu, vertikální šachty pyramidy, která se noří do hloubky 30 metrů a je 12 poschodí vysoká, což představuje 50% z celkové výšky pyramidy. Pak stavitelé vykopali stovky metrů tunelů a také místnosti a galerie, fundamentální část systému.

Během 
druhé fáze postavili nad podzemním komplexem malou stupňovitou pyramidu. Její objem a váha přesně odpovídaly 50% z navržené pyramidy. Představovala pouze polovinu z celkových zdrojů a snah. Díky ní mohli dočasně využívat její potenciál během další fáze konstrukce. Elektrický náboj produkovaný malou pyramidou byl využíván k nabíjení elektromagnetických cest, které usnadňovaly přesun materiálu potřebného k dokončení komplexu. Od přední části pyramidy v pravidelných vzdálenostech umísťovali pilíře zvané džed, které přenášely náboje negativných iontů vyrobených vibrující masou. Každý pilíř měl na sobě upevněné dvě vertikální cívky tvořené zlatým drátem omotaným kolem dřeva. Primární cívka se nacházela v jeho spodní části a sekundární cívka v části horní. Pilíř byl zasazen do jámy vyplněné látkou namočenou ve slané vodě, která umožňovala skvělý kontakt se zemí. Kněze s vysokou hladinou vědomí požádali, aby pomocí vysoké energie své mysli obrátil proud iontů k prvnímu pilíři. Pak se elektrický náboj šířil postupně z jednoho pilíře na druhý a vytvářel elektromagnetické pole ze Sakkáry až do Tury, ležící u Nilu, a v dosahu malé pyramidy, kde se nacházely lomy v nichž se těžila žula bohatá na křemík. Žulové desky stačilo umístit před poslední pilíř, kněz na ně poklepal svým žezlem a vyvolal v jejich křemíkových molekulách stejný negativní náboj. Oba negativní náboje se vzájemně odpuzovaly a kamenný blok levitoval. Podobný princip se využívá dnes u moderního japonského vlaku, který se vznáší nad silným elektromagnetickým polem, jenž má stejnou polaritu jako vlak.

Pomocí této elektromagnetické přepravní linky mohli stavitelé snadno přesouvat kameny, které potřebovali k 
třetí fázi stavby. Museli přemístit 425.000 tun kamene, aby zvětšili pyramidu a 135.000 tun turské žuly, aby dokončili ochrannou zeď.


Jednotlivé fáze jim umožňovali částečně využívat vyráběnou energii a zvýšit ji o 50%, když byla dokončena Velká pyramida. Celková síla zajišťovala elektromagnetickou cestu až do Médúmu, který leží na půli cesty mezi Sakkárou a lomy červené žuly v Horním Egyptě. Tyto technologie založené na principech kvantové mechaniky přijali Egypťané od obyvatel Atlantidy a současní vědci k nim teprve začínají znovu pronikat. 

PŘÍŠTĚ…

V další lekci budeme pokračovat v analýze Sakkáry. Prohlédneme si uspořádání a zamyslíme se nad účelem podzemního komplexu, který byl postaven, aby sloužil jako silný kvantový stroj, jenž urychloval vývoj žáků. Při rozebírání tento kvantové cesty k osvícení mysli zjistíme, že tomuto evolučnímu procesu vyučovalo několik různých učitelů. Jedním z nich byl Ježíš. Tvrdil, že vydáme-li se po cestě světla a lásky, dokážeme daleko větší věci. Odkazoval tak k využití atomických částeček světla, tachyonové energie, kreativní síly, jež uspořádala vesmír. Tisíce let před Kristem moudří kněží Hórova oka využívali tuto stejnou sílu k urychlení rozvoje svých žáků v Sakkáře. Stavěli masivní pyramidy, kvantové stroje produkující vlnící se energetické sloupy, pomocí kterých zvyšovali frekvenci vibrací svých žáků. Postavili centrum komunikace s vyššími dimenzemi, které umožňovalo žákům ověřit si cestu k osvícení, získat informace od rozvinutějších stvoření a vyšších učitelů. Ve fyzickém světě využívali elektromagnetické pole a supravodivost různých materiálů při stavbě svých chrámů, jež jsou dodnes živoucími knihami Školy mystérií Hórova oka.

                                                                                                                                                                   Návrat k menu této stránky

 




6. LEKCE – SAKKÁRA, KVANTOVÝ STROJ


Sakkára, jedno z nejtajemnějších míst Egypta, byla navržena vysoce postaveným knězem Imhotepem, géniem v mnoha oborech. Prvním filozofem historie, otcem medicíny, fyziky, architektury a chemie. Řekové, kteří studovali egyptské dějiny, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, na počest jeho lékařských úspěchů. Také ho nazývali Hermes Trismegistus, trojnásobně veliký, pro jeho filozofické a lékařské vědomosti a také proto, že odhalil zákonitosti fungování vesmíru. Imhotep, jeden z nejvyšších knězů Školy mystérií Hórova oka, nechal postavit Sakkáru, do níž investoval mnoho času, pracovních sil a zdrojů a jež později duchovně i materiálně obohatila jeho lid. 

TECHNOLOGIE STAVBY

Technologie stavby byla důležitá k zvyšování vibrační frekvence žáků školy, čímž urychlovala jejich duchovní rozvoj. Umožnila žákům, aby zjistili, že existují i jiné dimenze, aby se spojili s bytostmi na vyšší úrovni a načerpali informace od učitelů, kteří vstoupili do jiné sféry. Fyzikálně tato stavba umožňovala vytvoření elektromagnetických cest, jež pomáhaly přesouvat materiál potřebný na stavbu chrámů. Sakkára vyráběla tachyonovou energii s nejvyšší frekvencí vibrací ve vesmíru. Je to neutrální energie vznikající mezi párem částic nabitých opačným elektrickým nábojem, který je vyvažuje. Protože je to neutrální energie, nepůsobí na ní odpor a tak se může pohybovat rychlostí 27x vyšší než je rychlost světla. Je to energie myšlení a vibruje vysokou frekvencí lásky. Tuto energii využíval Ježíš, když konal své velkolepé činy, které označujeme za zázraky. Dokázal, že vibrováním na vysoké frekvenci lásky dokáže mysl vytvořit tachyonovou energii, energii mysli s jejíž pomocí může člověk zvýšit vitální energii nemocných, dosáhnout jejich zázračného uzdravení a dokonce je vrátit ze světa mrtvých. Lze také zvýšit kmitočet vody a proměnit ji na víno. Každý předmět i každá bytost vibrují jinou frekvencí, která odpovídá stádiu jejich vývoje. 

 


Sakkára vytvářela obrovské elektromagnetické pole a zvuky, jež vibrovaly na různých frekvencích. Její tvar produkoval a koncentroval energii. Spojoval elektrické částice do vlnícího se sloupu, v němž vznikala tachyonova energie. Pyramida vyráběla několik frekvencí, jež umožňovaly žákům na různých stupních vývoje, aby se na mě naladili a vibrovali na frekvenci vyšší než byla jejich obvyklá. To zvyšovalo jejich vitální energii, auru a osobní elektromagnetické pole. Zároveň je učitelé intenzivně připravovali na to, až dosáhnou 21 let a budou moci své vědomí vzít do vyšších dimenzí reality. Když se naučili ovládat vyšší hladinu vitální energie, probudila se v nich vibrace lásky, schopnost telepatie. Student začal vnímat hudbu sfér, tanec atomických částic tvořících auru, elektromagnetické pole, které kolem sebe vytváří každé lidské tělo.

Kvantový stroj v Sakkáře urychloval proces duchovního rozvoje. 
Pomáhal začátečníkům na nižších hladinách vědomí, aby dočasně zažili zvýšení svojí frekvence. Pomocí meditace a přípravy na život v míru a harmonii a v respektu ke všemu, protože vše je živé a propojené, proměňovali dočasné zvýšení vibrace v trvalý stav. Ti nejrozvinutější žáci setrvávali na hladinách vyšších vibrací, mohli své vědomí přesouvat v čase a prostoru, sledovat řetězec reinkarnací, jež jim umožňovali pobyt na světě. Anebo mohli vidět a vnímat reality za trojrozměrností nacházející se na dalším stupni vývoje člověka. Ve světě vyšších spojenectví plném osvícených nadlidí, kteří se již na tento vývojový stupeň dostali, protože získali potřebné informace.

Podoba takových realit je, jak uvádí Imhotep v Kybalionu, stejně jako nahoře tak dole. Existuje spojení mezi různými úrovněmi reality. Učil, že fyzická úroveň, která je tím nejzřejmějším pro naše smysly, se dá analyzovat a tím nám umožňuje nalézat pravdy o dalších úrovních reality, které nevnímáme. Začátečníci, kteří zažili další stupeň si toto zjištění ověřili, se vrátili, aby šířili lásku a poskytli informace ostatním lidem na nižší úrovni. Toto ověření na sebe samém prokázalo důležitost pyramid pro egyptskou společnost. 
Potvrdilo se, že vesmír má několik úrovní nebo jak prohlásil Ježíš „dům mého otce ukrývá mnoho menších domovů“. Ze Sakkáry se stalo komunikační centrum s vyššími realitami vesmíru. Tato skutečnost je zaznamenána v několika náboženských textech na stěnách pyramid vládců prvních dynastií.

Nebe se nenachází v naší fyzické dimenzi. Patří k těm vyšším, s vyšší vibrací lásky. Pyramida umožnila lidem přístup k dimenzím nadčlověka, k vyšším osvíceným společenstvím, která původně existovala na Zemi, ale pak se přesunula na vyšší hladinu reality. Další funkcí pyramidy bylo nabíjet ionty a vytvářet elektromagnetické cesty, které usnadňovaly transport ohromných žulových bloků určených na stavbu chrámů. Tato elektromagnetická technologie byla založena na faktu, že shodně polarizované náboje se odpuzují a dnes se využívá u tzv. magnetického vlaku. 
Bylo prokázáno, že předměty, které vibrují vysokou frekvencí, ztrácejí svoji hmotnost, přestává na ně působit gravitační síla. 

Lidé mohou levitovat. Egyptští kněží učili, že ve vesmíru existují dva energetické póly – láska a strach. Láska má velmi vysokou vibrační frekvenci a strach naopak velice nízkou. Ti, jejichž vědomí se nachází na nízkém stupni vývoje, neprošli ještě mnoha reinkarnacemi na Zemi. Ověřili si zatím jen velmi málo informací. Vibrují velmi málo a strach a bolest v jejich životě převažují. Pořád se nacházejí v životě naplněném utrpením. Ti, kteří prožili mnoho reinkarnací, se poučili z důsledků svých rozhodnutí a postupně zvyšovali svoji vibrační frekvenci a vitální energii. Naučili se respektovat ostatní a ne je obviňovat. Naučili se žít v míru a harmonii. Protože mají více ověřených informací, rozumí smyslu lásky, vibrují na její frekvenci a orientují svůj život k nebeskému životu. 

Kněží se snažili urychlit rozvoj svých žáků sdělováním informací a tréninkem, který jim měl pomoci povznést se nad svoje ego a cítit vyšší frekvenci vibrací. Mnoho let tréninku je dovedlo k pochopení, že v životě si má člověk verifikovat informace prostřednictvím zkušeností, které zažije na vlastní kůži, aby zjistil, že nadčlověkem se stane jedině skrze lásku. Láska je neutrální, nemá žádnou polaritu, ale vibruje na velmi vysoké frekvenci. Její energie je nehmotná, existuje pouze na spirituální a mentální úrovní v závislosti na vůli pozorovatele.

SAKKÁRA

Abychom pochopili toto tajemné místo, vrátíme se zpátky v čase do okamžiku, kdy tu byla jen prázdná poušť a Imhotep se pustil do první fáze budování Sakkáry, do stavby podzemního komplexu. V žulovém podloží začali dělníci nejprve s kopáním vertikální šachty, hlavní páteře celého komplexu. Šachta je 30 metrů hluboká, což odpovídá výšce 12ti poschoďové budovy a její základnu tvoří čtverec o straně dlouhé 10 metrů.

Jedna teorie tvrdí, že pyramidy produkují zrcadlový obraz, virtuální formu vznikající pod zemí, na které byly postaveny. V tomto prostředí pak dochází ke vzniku tzv. antihmoty. Skrz místnost nacházející se pod pyramidou se dostaneme do paralelní reality, opaku fyzického světa odděleného od něj elektromagnetickým zrcadlem. Zde dochází k pohybu času z budoucnosti do minulosti. Z nějakého důvodu fyzického nebo metafyzického je šachta tak hluboká a ačkoliv byla vytesána do tvrdé žulové skály, obložili dělníci její zdi prvními cihlami, které kdy člověk při stavbě použil. Bylo to poprvé v historii, kdy byl opakovaně použit jeden modul, drobná cihlová stěna pro stavbu velkého komplexu. Zajímavé je, že cihly nebyly vytesány z kamene. 


PRVNÍ BETON

Na řece Nilu, nedaleko asuánských vodopádů na ostrově Sehel, byla nalezena stéla s hieroglyfy vytesanými Imhotepem. Je na ní napsán návod na přípravu betonu, který po zaschnutí získává vzhled a odolnost kamene. Tým francouzských vědců v čele s chemikem Josephem Davidovicem zjistil, že přípravou této směsi vznikne aglomerát bohatý na křemíkové krystaly, které dokážou vyrobit elektřinu, pokud jejich molekuly vibrují určitou frekvencí. Egyptští stavaři rozdrtili mušle a fosílie, kterých bylo v Gíze nadbytek, drť smíchali s pískem obsahujícím vysoká procenta křemíku a hliníku, s pemzou, natronovými solemi a vodou. Smícháním těchto složek vznikne kaustická soda, která reaguje s hliníkem obsaženým v písku z Nilu a výsledkem je hlinitan sodný. Přidáním kamene chryzokolu vznikl křemičitan hlinitosodný a také arzeničnan měďnatý, který měl funkci urychlovače. Z této směsi pak odlévali kamenné bloky pro stavbu chrámů a pyramid. První odlitky byly použity jako forma pro další a proto do sebe zapadají tak, že byste mezi ně nevložili ani hrací kartu.


ZVUKOVÉ FREKVENCE V MODRÝCH POKOJÍCH

Jakmile vyhloubili 30 metrovou jámu, začali vytesávat do kamene spletitou síť chodeb a místností. Místnosti orientovali na hlavní světové strany v postupně se zvyšujícím počtu. Jedna místnost byla otočená k šachtě, dvě na východ, tři na západ, čtyři na sever a pět na jih. Každá skupina místností vytvářela různou zvukovou frekvenci, která se postupně v rámci elektromagnetického pole zvyšovala. V každé místnosti se nacházely tisíce alabastrových mís, které vibrovaly stejným hudebním tónem. Tvar nádob a tekutiny v nich obsažené určovaly tón nebo vibrační frekvenci, na kterou byla místnost naladěna.

Tón „E“ zněl v pěti místnostech a sloužil k naladění začátečníků. Ti po svém příchodu vibrovali výše než tónem „D“. „F“ vibrovalo v nádobách čtyř místností. „G“ ve třech místnostech. „A“ znělo ve dvou místnostech orientovaných na západ. V hlavní místnosti v jednolitém alabastrovém sarkofágu dosahovali ti nejlepší žáci tónu „B“, ze kterého se mohli dostat do vyšších dimenzí. Těmto místnostem se říká modré pokoje a jsou obložené prvními keramickými obklady v historii. Mají různé odstíny tyrkysově modré barvy. Uvnitř těchto místností páry začátečníků – muž a žena - meditovaly a dostávaly se na daleko vyšší hladiny vibrací.

Imhotep do Kybalionu zapsal 
sedmý zákon vesmíru „rod je všechno“. Vše má mužský i ženský prvek, který se projevuje ve všech schématech vesmíru. Páry společně dosahovaly rovnováhy, neboť neutralizovaly svá elektromagnetická pole. Mužské pole rotuje po směru hodinových ručiček a ženské pole proti jeho směru.

Bylo objeveno, že dlaždice jsou supravodivé, čili že v nich elektrický náboj nenachází odpor. Je pravděpodobné, že když začal komplex plnit svoji funkci, sloup vln modifikoval molekuly a proměnil je v neutrální. Technologii a chemickou kombinaci pro výrobu této modři objevil Imhotep. Slavná egyptská směs - kombinace jedlé sody, bentonitového jílu, draslíku, uhličitanu křemičitého a měďnatého, která vytváří typickou egyptskou tyrkysovou modř, se používá v keramice dodnes. Dlaždice byly poskládány ve formě křivky, která symbolizuje páteř všech živých organismů zvanou 
djed. Tento tvar dodává celému tělu energii. Ptah, stvořitel vesmíru, ji měl ve svém žezle.

Stejný tvar byl také použit v pilířích sloužících k přenosu energie, které se používaly k vytvoření elektromagnetické cesty a k levitaci těžkých kamenných kvádrů. Kněží Školy mystérií Hórova oka měli velmi rozvinuté technologické znalosti, které jim umožňovaly pracovat se zmíněnými fyzikálními jevy či vypalovat keramickou glazuru v pecích, kde teplota dosahovala až 1000 °C. V těchto sálech byly objeveny reliéfy vytesané do kamene, jako např. toto zpodobení faraóna Džosera při rituálním obřadu Heb-Sed, opakované korunovaci, s bílou korunou na hlavě, symbolem jeho moci nad Dolním Egyptem. V Sakkáře se také nacházely sochy, které vynikaly krásným zpracování křišťálových očí jako např. sedící písař nebo kněz Ka-aper. Tato umělecká forma existovala pouze v počátcích egyptské civilizace a v pozdějších letech už se nikde neopakovala. 


STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU – PRVNÍ FÁZE

Na severu se nachází vstup do podzemního komplexu. Ze dna šachty stoupalo velmi vysoké schodiště přerušované horizontálními plošinami sahající až k povrchu. Okolo šachty, přímo nad podzemními šachtami, postavili pevnou plošinu, na jejíž stavbu použili stejné cihly jako ty, kterými byly obloženy stěny šachty. Na východní straně vykopali 11 vertikálních chodeb, o 5 metrů hlubších než místnosti. V hloubce 35 metrů vychází z vertikálních chodeb 11 galerií vedoucích k dalším místnostem umístěným 5 metrů pod modrými pokoji. V těchto galeriích bylo objeveno více než 40.000 nádob, skleněných a alabastrových váz, které představují symbol spojení trůnů Horního a Dolního Egypta. Jedním z Imhotepových titulů byl i titul výrobce váz. V těchto galeriích vibrovaly tisíce váz v tónu „F“, který je vibrační frekvencí naší planety. Galerie fungovaly jako rezonátory pyramidy. Produkovaly zvuk, jenž naplňoval celou pyramidu. Alabastr je materiál, který dokáže vibrovat a rezonovat, když na něj působí síla odpovídající jeho vibrační frekvenci. Vibrace váz měla tak vysokou frekvenci, jak bylo potřeba k postupnému rozeznění i ostatních místností. Stejně tak tomu bylo i s elektromagnetickou frekvencí.

Páry začátečníků vstupovaly do modrých pokojů, aby meditovaly v mocném rytmu pyramidy a okolo nich vibroval jeden určitý tón. Pokaždé vibroval výše a vznikal tak vyšší tón. Tímto způsobem si zvykaly na vyšší frekvence a na silové pole s kratší vlnovou délkou probouzející v nich nové smysly a větší citlivost na světlo. Páry meditující v modrých pokojích se naladily na tóny vycházející z alabastrových nádob a protože byly vystaveny i silnému elektromagnetickému poli pyramidy, zvyšovala se jejich vibrační frekvence. Rostla jejich vitální energie, jejich aura a bylo jim umožněno ověřit si existenci dalších realit. Tóny a frekvence odpovídající každé čakře, je postupně přiváděly ke vnímání vyšších frekvencí a ke zkušenostem mimo fyzický svět.

Když byly podzemní práce dokončeny, byla šachta zakryta postupnými plošinami, které ji proměnily ve virtuální podzemní obelisk zakrytý pyramidou stojící nad ním. Plošiny byly podobné mastabám, kamenným deskám zakrývajícím královské hrobky a proto si někteří pletli pyramidu s hrobkou. Dnes, po mnoha letech, můžeme plošinu vidět pod vrstvami cihel stupňovité pyramidy. Tak byla dokončena první fáze podzemních prací. Dokončili první část obrovského trojrozměrného procesoru, který měl urychlit evoluci lidstva a vyrábět tachyonovou energii pomocí základních technologií kvantové fyziky. 


 

STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU – DRUHÁ FÁZE

Poté byla zahájena druhá fáze stavby první pyramidy po potopě světa. Stupňovité pyramidy, která měla přesně poloviční objem a váhu výsledného projektu. Na první plošině zakrývající šachtu postavili z větších cihel čtyři stupně, každý 11 metrů vysoký, tvořící pyramidu. První pyramida tedy byla 44 metrů vysoká a tvořila ji ohromná masa odlitých kamenných cihel bohatých na křemík. Křemíkové molekuly mají tvary tetraedrů, jedné ze základních forem přírody, nazývaných Platónská tělesa.


Vibrace planety, její pravidelný rytmus na jednom z jejich neurálních bodů elektromagnetické sítě, donutila vibrovat krystaly křemíku v cihlách tvořících pyramidu i v alabastrových nádobách uložených v místnostech hluboko pod ní a tak vznikala dvojitá energie a zvuk. Pod tímto konstantním mechanickým tlakem docházelo k tření molekul tetraedrů křemíku a vznikal negativní elektrický náboj. Dnes se tento jev nazývá piezoelektrický. Tato kamenná masa byla ohromným kondenzátorem negativní energie. Existují dva druhy křemíku. Jeden produkuje při vibraci negativní náboj, rotuje doleva. Tento druh byl využit při odlévání cihel. Druhý druh produkuje pozitivní elektrický náboj, rotuje doprava a nachází se v žulových deskách v Tuře, které byly použity na obložení vnější části pyramidy. 

IMHOTEPOVY ZÁKONY VESMÍRU


Ve třetím Imhotepově zákonu vesmíru stojí „vše vibruje a je v pohybu a nic nezůstává v klidu, vše se pohybuje“. Vibrační frekvence částeček tvořících energii určuje realitu, hustotu hmoty, mysl a extrémně vysokou vibraci duše. Čím vyšší je vibrační frekvence, tím vyšší je hladina vědomí, informace, respektu a tím rozvinutější je cesta evoluce. Vibruje úplně vše. Od té nejhustší hmoty až po čistou duši. Tento zákon rozděluje různé druhy energie v závislosti na jejich vibracích, na elektrickou, chemickou, magnetickou, gravitační a tachyonovou, která vznikala v Sakkáře. Cihly na pyramidě byly zakryty granitovými deskami z Tury obsahujícími křemíkové krystaly rotující doprava a tudíž vytvářející pozitivní elektrický náboj. Na kamenné cihly umístili stavitelé bloky pemzy, která měla izolovat elektřinu a až na ně připevnili granitové desky z Tury. Řezali je nakoso, aby získali vertikální strany pod úhlem 73° a horizontální povrch se sklonem 22°. Tyto bloky izolovaly negativní náboj vibrujícího kamene od pozitivního náboje žulových desek z Tury, které přijímaly pozitivní náboj z atmosféry, který byl na tomto místě velmi silný. Pyramida tedy shromažďovala dva protichůdné náboje. Vnější krystaly na čtyřstěnné pyramidě se nabíjely pozitivní energií z atmosféry, křemíková masa pod nimi čerpala energii ze země a její molekuly vytvářely negativní elektrické pole.


Čtvrtý zákon uvádí, že vše je duální, vše je polární. Ve skutečnosti má všechno svůj protějšek, stejně jako v přírodě, ale na jiném stupni. Extrémy se stýkají. Dva póly jsou extrém jednoho. Horko a chlad – protiklady, jsou dvěma póly stejné fyzikální veličiny, které říkáme teplota. Podobně jako světlo a tma, velký a malý, měkký a pevný, černý a bílý, hluk a ticho, vysoký a nízký. 

JAK FUNGUJE KVANTOVÝ STROJ?

Pyramidální tvar je základní podmínkou proto, aby kvantový stroj fungoval. Horizontální vrstvy se směrem k vrcholu postupně zmenšují a akumulují elektrické náboje o různé síle. Ke stejnému jevu dochází v granitových deskách z Tury. Společně s 11 vertikálními šachtami a virtuálním obeliskem, umístěným mimo osu pyramidy v severojižním směru na neuralgickém bodu elektromagnetické sítě, kopírují zemskou osu a indukují elektromagnetický náboj k dvojitému otáčivému pohybu. Částice s pozitivním nábojem rotují po směru hodinových ručiček, částice s negativním nábojem proti jeho směru. Takto vzniká elektromagnetický vír, tornádo složené z mikročástic, které se dává do pohybu díky pravidelnému rytmu planety, jenž vytváří konstantní frekvenci a rezonanci. Odstředivé a dostředivé síly v určité rychlosti a frekvenci párují dvě částice s opačným nábojem a pohybem, neutralizují je a odchylují od rotační osy k nové ose o 90° vychýlené od osy pyramidy a tak vzniká stacionární vlnový sloup. Tento sloup tvoří mikročástice neutralizované po vzájemném spojení kmitající na velmi vysoké frekvenci. Tento energetický sloup nejprve klesá ke krystalickému jádru planety a pak stoupá stovky kilometrů vzhůru až do ionosféry. Tyto neutrální a vyvážené mikročástice představují tachyonovou energii. Jsou neutrální a tak nevyvolávají odpor k materiálu, kterým procházejí. Jsou základem supravodivého jevu. Energetický vír v pyramidě zvyšoval vibrační frekvenci a proměňoval ji ve vyšší druh energie, tachyonovou energii, kterou dnes studuje kvantová mechanika.



 

NIKOLA TESLA

Tachyonova energie má nejvyšší možnou vibraci a frekvenci a je to energie vědomí, informace. Je podobná energii, kterou vytváří člověk ve svém mozku, když jeho myšlenky vibrují v rytmu lásky. Tachyonovou energií a stacionární vlnové sloupy studoval Nikola Tesla. Použil ji jako základ pro alternativní energie. Elektrické motory, rádio a televizi, rentgen, radar a dalších 1600 vynálezů, které ovlivnily 20. století. Teslova cívka se využívala k elektrickému nastartování motorů. Vytvářela vír, který proměnil proud o síle 12 voltů procházející měděným drátem cívky v proud o síle tisíců voltů, byl-li indukován na další cívce. V roce 1942 vedl Tesla philadelphský experiment, při kterém byla vytvořena ohromná elektromagnetická pole, která organizovala energii do párů a vytvářela tachyonovou energii. Pomocí ní se pokoušeli rozložit předmět na částice a složit ho zpět na jiném místě. V rámci projektu Invisibility, neviditelnost, rozložili americké plavidlo Eldridge a znovu ho složili o 75 km dál. Ale členové posádky lodi buďto přímo zahynuli anebo je ošklivě poranili kovové střepiny. Tesla totiž zatajil jednu skutečnost a sice že když se částice znovu skládají, dochází ke změnám v hmotě. Ve svých výzkumech došel k závěru, že se tachyonova energie pohybuje 27x rychleji než světlo. Je to energie myšlení.


Einsteinova teorie o tom, že maximální rychlostí je rychlost světla, která dosahuje 300.000 km/s, se vztahuje jen k jedné hladině reality, k fyzikální úrovni hmoty složené z atomů, elektronů a protonů. Ale vesmír má tři hladiny – fyzikální, mentální a duchovní. Tachyony, základ duálního vesmíru, jsou páry mikročástic kmitajících neustále vysokou vibrací a frekvencí, která neutralizuje jejich opačné náboje. Tachyony jsou základem supravodivých prvků. Díky své neutralitě nevyvolávají žádný odpor vůči náboji procházejícím jejich molekulami. Kombinace těchto kmitajících částic nemá žádnou gravitační sílu. Má totiž nulovou hmotnost. Je to čistá energie. Vědci zabývající se kvantovou mechanikou tvrdí, že tyto částice nemají žádnou hmotu, že existují pouze teoreticky a měří se pouze pomocí pravděpodobnosti a jejich existence závisí na pozorovateli, na jeho mentální úrovni.

IMHOTEP VĚDĚL…

Imhotep věděl tohle všechno a měl ještě větší znalosti, které současní vědci ignorují. Kvantová mechanika a supravodivost patří mezi nejnovější objevy fyziky. Stupňovitá pyramida měla 4 úrovně a byla složená z 280.000 m3 kamene, který váží přibližně 450.000 tun, což představovalo přesně polovinu váhy a objemu konečné pyramidy. Před ní Egypťané umístili energetické pilíře, které vytvářely elektromagnetickou cestu až do Tury, odkud se dopravoval materiál na dokončení projektu. Rozšířili plošinu na sever a západ, jižní a východní stranu ponechali nedotčenou. Pyramida rostla jako lidské tělo, od hlavy. Kdyby neexistovaly původní plány, bylo by snazší rozšiřovat ji symetricky ze všech čtyř stran, jako slupky cibule. Touto přestavbou se virtuální obelisk ocitl přímo na severojižní ose nové pyramidy, která má dnes základnu o rozměrech 140x100 m. Připojili další dvě úrovně a dosáhli tak výšky 65 metrů. Přestavba zdvojnásobila objem pyramidy na 560.000 m3 o váze 900.000 tun. Vstupy do pyramidy rovněž potvrzují, že takto Imhotep stavbu plánoval už od samotného začátku. Původní vstup se jen prodloužil, druhé schodiště vede na jedno z nádvoří chrámu, který byl postaven na severní straně, aby zakryl vstup do pyramidy. Duplikace váhy a objemu není náhodná. Produkce energie a dosah jejího působení závisel na množství vibrující masy.

Další postavené pyramidy se postupně zvětšovaly a nabíraly na hmotnosti až k té největší, Cheopsově pyramidě. Váha určuje množství vyrobené energie. Tato kamenná masa rotuje kolem zemské osy konstantní rychlostí. Pyramidální tvar dokáže vytvářet v kamení energii, k jejíž výrobě využívá přirozené pohyby planety a její konstantní vibraci a frekvenci rotace. Ve vertikálním obelisku se nahoru a dolů pohybovala obří cívka. Elektrická cívka tvořená zlatým drátem a dřevěnou izolací. Při svém pohybu vytvářela pulsující efekt, který působil na elektromagnetické pole pyramidy a měnila frekvenci energetického sloupu. Šachta tedy sloužila jako rezonanční prostor. Ve čtyřech horních rozích virtuálního obelisku dodnes nalezneme několik dřevěných trámů, upevněných v úhlu 45°, které fungovaly jako hák a umožňovaly vertikální pohyb cívky. Elektrická cívka řídila vlnovou délku. Dokázala zvýšit vibrační frekvenci na maximum. Energii nashromážděnou z křemíkových molekul kamene pyramidy cívka uvolňovala ve dnech plánovaných obřadů, které se konaly ve dnech rovnodennosti. Egyptští kněží prokázali, že se pyramidy neustále pohybují a že každý jejich pohyb může být přeměněn na energii.

Posledním úkolem bylo postavit promyšlenou okolní hradbu a všechny další stavby na povrchu jako falešné kaple nebo Nádvoří hadů. Vše ze své privilegované pozice sledovala socha faraóna Džosera. Tento obří kvantový stroj navržený Imhotepem vyžadoval velké nároky na čas, pracovní síly a zdroje, ale odměna, které se společnosti dostala stála za to. 

ZNOVU A VE ZKRATCE…

Vír se využíval k urychlování duchovního růstu žáků Školy mystérií Hórova oka. Představitelé zvyšovali hladinu uvědomění lidstva. Tachyonova energie produkovaná pyramidou zkracovala délku mozkových vln a zvyšovala tak mentální sílu a elektromagnetické pole člověka, jeho auru. To vše umožňovalo žákům, aby se dostali do vyšších hladin, kde si mohli ověřit existenci nových realit a ujistit o nich i své spoluobyvatele. Když se naladili na stejnou frekvenci rozvinutějších bytostí, mohli s nimi komunikovat a čerpat od nich informace.

Sakkára byla prvním komunikačním centrem s vyššími dimenzemi. Pyramidy využívají technologie založené na principech kvantové mechaniky, které my se dnes teprve snažíme postupně odhalovat. Tyto technologie zdědili Egypťané od obyvatel ztracené civilizace Atlantidy. Sakkára je nedoceněným příkladem technologie, o které se nám ani nesnilo a jejíž moc teprve objevujeme. Jde o technologii ovládanou vědomím a zaměřenou na duchovní zdokonalení lidstva. Elektromagnetický okruh vytvářel a urychloval částice energie. Proměnil statickou energii v kinetickou a transformoval ji v tachyonovou energii. V Sakkáře se poprvé současně používal zvuk a elektromagnetické pole ke zvýšení vibrací žáků. Tato technologie byla ještě více zdokonalena v Cheopsově pyramidě. Ve fyzickém světě se tato energie využívala ke konstrukci elektromagnetických cest a k výrobě supravodivosti.

Egypťané položili základy architektury, protože používali odlité kamenné bloky. Prokázali řemeslnou zdatnost při vytváření reliéfů na stěnách, např. na stěně Nádvoří hadů a v rafinovaných detailech na kamenech, které ukrývaly kvantový stroj. Vynalezli chemické vzorce pro výrobu litých kamenných bloků a také podle nich dokázali vyrábět keramické dlaždice, kterými obkládali spletité podzemní galerie. Do kamene tesali hieroglyfy a popisovali v nich svoje chápání vesmíru. Jejich vize je shrnuta v základní Imhotepových zákonech a je základem hermetické nauky pro zednáře, rozekruciány a templáře.

Imhotep napsal, že 
každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu. Nic nevzniklo náhodně, protože by to zničilo vesmír. Einstein v této souvislosti řekl, že Bůh nehraje v kostky. 

                                                                                                                                                           Návrat k menu této stránky                                                                                                                                                                 
 


 


7. DÍL – DENDERA, POČÁTKY ASTRONOMIE


Egyptskou kulturu ovlivnilo učení několika náboženských chrámů postavených na pečlivě zvolených místech podél Nilu. Podle egyptských kněží potřebuje každá forma ve vesmíru, která roste, svoji schránku, aby se mohla vyvíjet v čase. Chrámy představovaly schránky umožňující rozvoj egyptské civilizace. Každý z těchto egyptských chrámů se specializoval na jinou oblast. Jejich cílem bylo sdělit lidu základní principy a pravdy. Každý chrám fungoval jako jiný orgán těla Země s odlišnou funkcí a zaměřoval se na výuku a zkoumání rozdílného náboženského subjektu. Tak vytvářely představu o Bohu. 

KAMBÝSÉS II.


Tisíce let bylo království egyptských faraónů, žáků knězů Hórova oka respektováno všemi asijskými říšemi. Egypťané se nikdy nepokoušeli rozšířit své území, jež bylo ostrovem klidu uprostřed všude panující anarchie. Úpadek Egypta začal, když nejvyšší kněz zmizel při plavbě po Rudém moři s Mojžíšem, posledním z jeho žáků, a skončil chaosem, ničením chrámů a popravou faraóna perským králem Kambýsésem II. Po smrti Kýra, největšího asijského vládce, který udržoval mírová a přátelská pouta s Egyptem, zdědil trůn a nejlepší armádu té doby jeho syn Kambýsés. Byl to krutý a nemilosrdný tyran, který nenáviděl moudrost, stabilitu a moc faraónů. Chtěl dokázat, že jeho bozi jsou mocnější a v roce 525 př.n.l. vtrhl do Egypta. Později zabil Psammetika III., posledního faraóna narozeného legitimně v Egyptě, a také mnoho kněží Školy mystérií Hórova oka. Nechal vyplenit jejich chrámy, spálit jejich papyry a tak zmizela moudra, která na nich byla uložena po generace. Vzdělávání skončilo a egyptská moudrost zmizela spolu s knězi.

 

Kambýsés se zasadil o 200 let krutého podmanění Egypta trvající až do roku 332 př.n.l., kdy přišel Alexander Veliký. Egypťané ho vítali jako spasitele. Alexander přikázal, aby byly jejich chrámy opraveny, a když zemřel, jeden z jeho generálů Ptolemaios I. započal vládu ptolemaiské dynastie, která panovala v Egyptě téměř 300 let. Chrám bohyně Hathor, který v Dendeře stojí už od roku 5400 př.n.l., byl přestavěn makedonskými králi na znamení legitimizace jejich moci. Hieroglyfy v jedné z kryp uvádějí, že chrám byl už dříve přestavěn podle plánů navržených Imhotepem. 
 

NÁBOŽENSKÝ KOMPLEX V DENDEŘE


Náboženský komplex v Dendeře leží na 26° severní šířky. Byl zde počáteční bod starodávné cesty k Rudému moři. Později byly o několik kilometrů jižněji postaveny Théby. Na úsvitu egyptské civilizace během noci letního slunovratu se na místě pečlivě vybraném kvůli postavení hvězd konal obřad Put-Ser. Faraón společně s nejvyšším knězem Školy mystérií Hórova oka obklopený davem přihlížejících nalezli skupinu hvězd nad severním pólem Země. Nazvali ji souhvězdím Tuaret, jeho symbolem byla červená těhotná hrošice.

Dnes se stejné seskupení hvězd nazývá souhvězdí Draka a jeho symbolem je saň. 
Nejjasnější hvězdou souhvězdí byla Alfa Draconis nacházející se v té době přesně nad otáčivou osou Země. O 4320 let později ji nahradila Polárka, která dnes vede naše mořeplavce. Během jednoho cyklu otočení solárního systému kolem centra galaxie, které trvá 25.920 let se nad pólem vystřídá šest různých hvězd. Hvězda nad pólem symbolizovala základní mateřskou sílu, která stvořila hmotu a umožňovala existenci života, bohyni Hathor, ženský princip, jemuž byl chrám zasvěcen.

Faraón a velekněz napjali lano mezi dvěma kůly orientovanými ke hvězdě Alfa Draconis. Kněžky chrámu zatloukly kůly do země a vyznačily tak 
chrámovou osu, která později rozdělovala svatyně. Umístili kámen do středu prostoru a pak do 4 rohů budoucích hradeb. Vysoké zdi měly chránit zachování věčného života. Na severní stranu umístili vstup, který byl poslední v řadě bran, které se táhly od vnitřní kaple Hathořina chrámu a vyznačovaly část oblohy, na které vycházela Alfa Draconis. Díky tomu bylo snadnější objevit ji na noční obloze a systematicky zaznamenávat její pohyby. Na této noční obloze objevili další hvězdu, která zářila na obloze v úhlu 90° k ostatním. Pojmenovali ji Sirius a stala se symbolem bohyně Isis. Na její počest vytvořili osu druhého chrámu a druhý vstup do komplexu. Vstup do chrámu bohyně Isis označuje místo, kde Sirius a Slunce vycházejí o letním slunovratu, 21. června. Chrám postupně rostl a kněží dál zaznamenávali pohyby hvězd a studovali procesy, jež ovlivňovala jejich energie. Svá zjištění tesali do kamenných stěn. 


 

SIRIUS

Sirius, symbol bohyně Isis, byl také nazýván psí hvězda, protože se nachází na chvostu souhvězdí Orion, symbolizujícího boha Osirida. 120 dní se ukrýval za horizontem a jeho východ oznamoval příchod záplav na Nilu. Zůstal viditelný po 40 dní, tedy po celou dobu záplav. Tento vztah udělal ze Siria velmi významnou hvězdu pro Egypt. Rok rozdělili do tří období zvaných tetrameny, které rozlišovaly záplavy na Nilu. Východ hvězdy Sirius na obloze, který oznamoval příchod záplav, když zmizela, řeka se vrátila do svého normálního stavu.

Synchronizace života Egypťanů s hvězdami s Sluncem byla tak důležitá, že faraón při nástupu na trůn musel přísahat, že nikdy nezmění dny kalendáře. Nicméně čas východu Siria závisel na poloze chrámu. V Elefantině na jihu ho bylo možné spatřit o 7 dní dříve než v Bubastisu na severu. Kněží využívali 
Slunce také jako hodiny měřící délku roku, protože východ Siria připadl na období letního slunovratu. V Dendeře, na horizontu před chrámem Isis, se Sirius objevoval jako první a pak vyšlo Slunce. Na úsvitu letního slunovratu Sirius společně se Sluncem označovaly začátek nového egyptského roku na kosmických hodinách. Při obřadu na terase chrámu byl zapalován nový oheň pro celou zemi.

CHRÁM V DENDEŘE

Abychom mohli vstoupit do Dendery, musíme obejít několik římských staveb, které tu byly postaveny za vlády císařů Trajána a Domiciána. Několik kiosků obklopuje obě strany severního vstupu chráněného masivními hradbami. Skrz vstup můžeme vidět šest Hathořiných sloupů ve fasádě obrovského hlavního chrámu orientovaného na sever a určeného ke studiu hvězd. Nedaleko vstupu do komplexu se nachází kaple zasvěcená zrození Hóra, kterou postavili Římané během vlády císaře Augusta. Zde oslavovali okamžik osvícení, kde Isis symbolicky porodila osiridova syna. Na stěnách kaple jsou vyobrazeny milenecké scény Isis a Osirida, zrození dítěte a jeho poloha a také Hór na hrnčířském kruhu, kde mu Bůh přidělil jeho podobu. V hlavicích sloupů se nacházejí reliéfy boha Bese, ochránce pracujících žen, který pomáhal při porodu.

Na jih od této kaple stojí 
ruiny křesťanského kostela postaveného v 5. století n.l., v době, kdy obličeje bohů byly pečlivě odstraňovány ze stěn chrámů. Nedaleko hlavního chrámu se nacházejí trosky sanatoria, kam ukládali nemocné, kteří chodili žádat o vyléčení. Kněží chrámu využívali své znalosti k vyléčení obyčejných lidí. Hathor, ženská síla znásobující život, byla uctívána jako soucitná postava. Přijížděli sem lidé z velké dálky, aby se modlili u jejího chrámu, koupali se v jejích posvátných bazéncích a dostali potřebné léky a péči. Komplex v Dendeře pojal tisícovky lidí. Za jeho zdmi se nacházely i další stavby jako pekárny, pivnice, kuchyně, obchody, stodoly, pokoje pro kněze a žáky. Našli bychom je ve sklepeních jako je např. dodnes zachované před Ramessem v Thébách.

Kolem vnějších hradeb si stavěli domy obyčejní lidé a rozšiřovali tak počty lidí, o které se starali ochránci znalostí, kněží Hórova oka. 
Fasáda Hathořina chrámu se liší od tradičních fasád ostatních egyptských chrámů. Její sloupy se v polovině spojují s bohatě dekorovanými zdmi. Dovnitř vejdeme skrz Halu života tvořenou 18 sloupy, které podpírají velmi vysoký strop zdobený rytinami s informacemi o hvězdách a jejích pohybech. Nebeskou sféru symbolicky podpírají Hathořiny sloupy. Sloupy mají tvar sistra, posvátného nástroje jenž rozezníval skupinu kovových disků. Tento nástroj používaly kněžky bohyně Hathor, která byla patronkou tance a hudby, aby vytvořily vibrace, jenž ochromovaly vědomí. Na hlavici sloupů se nacházejí čtyři obličeje Hathor. Každý z nich je obrácen na jednu světovou stranu, což znamená, že její síla působí po celém světě. Její hadí oči a kraví uši, symboly mateřství a výživy, propůjčují její podobě téměř mimozemský původ, který mnoho legend spojuje s planetou Venuší.

Napoleonova vojska našla chrám v poměrně dobrém stavu, neboť byl po tisíce let zahrabán v písku. Stal se útočištěm nomádských kmenů, které svými ohni začernily barvy na jeho nádherném stropě. 
Na strop této haly vytesali poslední kněží v Dendeře astronomické tabulky. Pracovalo na nich několik generací kněží, kteří chtěli zajistit, aby jejich znalosti nikdy nezmizely. Najdeme tu všechna souhvězdí zvěrokruhu plující v symbolických bárkách s obrázky bohyně Nut, symbolu nebes, která každý večer pozřela slunce a ráno ho zase porodila. Kněží na stěny chrámu přepsali několik důležitých papyrů, např. astronomické záznamy, které unikly Kambýsésovu plenění, aby se zachovaly dalším generacím.

V Hale života pracovali písaři na svatých papyrech, teologických pojednáních, rituálních modlitbách a tabulkách s astronomickými záznamy. Umění, teologii, magii, astronomii a medicíně vyučovali učitelé Školy mystérií právě v této Hale. Zde zaznamenávali pravidelné změny polárních souhvězdí a sledovali precesi rovnodenností. Skrz tuto vysokou Halu se dostaneme do 
Haly zjevení, nízké místnosti podepřené šesti sloupy, kudy ze svatyně nosili svatou sochu bohyně Hathor na obřady a procesí. V horní části chrámu jsou kaple zasvěcené Osiridovi, symbolu procesu zdokonalení, kterým prochází každý člověk během svých reinkarnací, kdy se ze zvířete proměňuje v nadčlověka.


V jedné z kaplí se nachází slavný denderský zvěrokruh, který popisuje tento proces, k němuž dochází při otáčení sluneční soustavy kolem centra galaxie. V druhé kapli je zpodobený mýtus o Osiridovi. Kolem této haly se nachází šest hal určených pro každodenní rituály. V první byly uskladněny kultovní předměty. Místnost očisty s dveřmi k posvátnému jezírku používali kněží k očistným rituálům za úsvitu. Chrámy měly posvátné jezero vyhloubené až k hladině podzemní vody, obložené kameny a doplněné několika schodišti, po kterých sestupovali kněží do vody a omývali se před bohoslužbami v chrámu. Následuje místnost bohoslužeb. Ústí do chodby s točitým schodištěm vedoucím na terasu, kde kněží v noci zaznamenávali hvězdnou oblohu. Nalevo se hala otevírá do volného prostoru, kde duchovní vůdci každý den přijímali dary, které jim nosil lid. Potrava a zvířata určená k obětování byla skladována a připravována v dalších dvou místnostech.

Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se dvěma schodišti. Pravé, točité schodiště se využívalo při procesích, kdy po něm byla vynášena zlatá loď se sochou bohyně Hathor nahoru na terasu, kde čekala na východ slunce o letním slunovratu. Toto schodiště je symbolem světla, vzestupu života na hladině vědomí, matérií měnící se v ducha. Levým, dlouhým a přímým schodištěm se procesí vracelo zpět s novým ohněm. Přímé schodiště symbolizuje ducha sestupujícího na zemi, koncentrujícího se v matérii a životní zkušenosti, které vedou k porozumění vesmíru. Tímto vstupem se dostaneme do předpokoje svatyně, kde hořel oheň – nástroj bohů, první substance vesmíru, nejzákladnější forma hmoty. Zde se dávaly obětiny bohyni Hathor, ženskému principu, jenž stvořil ve vesmíru život.

Nalevo od této haly se nacházela 
kaple se zlatou lodí, přenosnou svatyní, symbolem fyzického pohybu Slunce. V této lodi se po Nilu převážela socha Hathor do nedalekého chrámu v Edfu během procesí, které se konalo ve třetím letním měsíci, při oslavách nádherného setkání. Otevřený strop vedl také do předpokoje svatyně. Před ním se nacházela tzv. Čistá kaple nebo Wabet. Do tohoto volného prostoru byly umísťovány symbolické sochy, aby mohly obnovit svoji sílu pomocí sluneční energie. Čím hlouběji se dostáváme do chrámu, tím je tmavší. Stropy se snižují, dveře se zužují, podlaha se zvyšuje, aby ze svatyně mohli všichni, i přes hlavy všech účastníků obřadu pozorovat hvězdu Alfu Draconis. A konečně uprostřed chrámu, na jeho hlavní ose se nacházelo jeho srdce, jeho nejsvatější místnost, domov Hathor. V malém svatostánku byla umístěna její socha ze zlata, symbolického materiálu používaného na těla soch bohů s očima z polodrahokamů. Jen faraón a nejvyšší kněží Školy mystérií Hórova oka sem mohli vstoupit, a to teprve po důsledné očistě vodou. 

MUŽSKÝ A ŽENSKÝ PRVEK

 

Egypťané věřili, že stejně jako všechny bytosti ve vesmíru má Bůh mužský prvek, ze kterého proudí informace a ženský prvek, který je přijímá a vytváří živá stvoření. 
Mužskému Bohu dali tři jména: Atum - zastupující Boha před stvořením vesmíru, Boha jenž se zatím neprojevil; Ptah – zastupující Boha, který tvořil vesmír, hvězdy, planety a přírodní království na jejich povrchu; a Amon-Ra – zastupující Boha, který propůjčil člověku vědomí.
Odpovídajícím způsobem pojmenovali i jejich 
tři ženské protějšky: Nun – byla homogenní, panenská, beztvará substance s dokonalou harmonií, plodová voda neprojeveného vesmíru. Jméno Sekhmet získala, když se rozdělila na dvě protichůdné síly, které ji proměnily v zářivou substanci, v oheň, v množící se princip pohybu, který stvořil Nefertum neboli vesmír, který dočasně harmonizuje protichůdné síly. Oheň produkuje pohyb, čas, prostor a dokáže spojovat hmotu. Dokáže vytvořit vzduch, vodu, zemi a také životní sílu reprezentovanou Hathor. Substancí, jež znásobuje vědomí, schopné vnímat čas a prostor. Pojmenovali ji Mut, když stvořila čtyři síly, které podporují rozvoj vědomí člověka. Tyto čtyři síly jsou – Osiris, Isis, Seth a Nepthys. 

KAPLE DENDERSKÉHO CHRÁMU

Hathor představuje loď života, loď světla. Ztělesňuje lásku, organizační princip vědomí ve vesmíru a severní loď, jež obsahuje principy přírody. V tomto svatostánku Hathor, bohyně života, přijímala modlitby od těch, kteří chtěli prodloužit svůj život nebo se vyléčit. Kolem svatyně, podél chodby a proti vnějším stěnám chrámu, se nacházela série kaplí, svatých míst zasvěcených všem základním silám. Bylo možné je identifikovat podle posvátných symbolů vytesaných do jejích vnějších zdí. Tak se lidé, kteří neměli přistup do chrámu (ten byl povolen jen knězům a jejich žákům) mohli modlit k fundamentálním silám vesmíru. 

Napravo od Kaple Hathořina ucha se nacházejí dvě propojené kaple zasvěcené jedinému Bohu, stvořiteli lidského vědomí. Jedinému a všudypřítomnému Bohu - Amonu-Ra. Jeho symboly byly také vytesány do vnější zdi. Dvě propojené kaple na levé straně byly zasvěceny fundamentálním silám Dolního Egypta a byla v nich uctívána bohyně Hathor a její hudební nástroj sistrum. Čtyři kaple na pravé straně byly zasvěceny Hórovi, Sokarovi, Isis a denderskému Gnómu, svatému patronovi regionu, kde byl chrám postaven. V další kapli byl uložen náhrdelník Menat, který používali veleknězi při obřadech a procesích. Obsahoval čtyři figurky bohyně Hathor doplněné symbolickým trůnem. Čtyři trůny symbolizovaly nejvyšší síly vesmíru – lásku, moudrost, nezměrnou moc božské vůle a harmonii. Pod těmito místnostmi se nacházelo několik krypt, kde se uchovávaly ty nejposvátnější předměty – popsané kůže a papyry shrnující nauku šířenou v tomto chrámu. V jedné kryptě se nacházejí tajemné reliéfy, na kterých Hór drží jakýsi květ s hadem uprostřed. Vědecké teorie uvádějí, že jde o lampy, kterými osvětlovali podzemní místnosti a stavby. 

KABIRÍM = MĚŘITELÉ OBLOHY

Když vystoupáme po strmém schodišti, dostaneme se na terasu, kde se uskutečňovala pozorování hvězdné oblohy. V jihozápadním rohu stojí přístřešek, ve kterém kněží čekali až se na nový rok objeví hvězdy a slunce, jež svými paprsky zapálí nový oheň. Kněží se v noci scházeli v tomto malém ukrytu, kde rozdělovali hvězdnou oblohu na sektory, aby mohli zaznamenávat její pohyby a pohyby planety Země. Kněží v Dendeře bývali označováni jako Kabirím, měřitelé oblohy. Oni jako první nakreslili mapu hvězdné oblohy, kde zaznamenali pozice hvězd, ohňů na obloze. V Dendeře s zrodila astronomie. Astro znamená hvězda. Astronomie znamená popis hvězd nebo nauka o hvězdách.


Přes terasu se dostaneme ke dvěma kaplím zasvěceným Osiridovi, božskému principu evoluce všech lidských bytostí prostřednictvím reinkarnací. Je tu znázorněn mýtus o jeho osobě. Jeho bratr Seth se chtěl zmocnit jeho trůnu a také jeho ženy Isis. Proto rozsekal jeho tělo na 14 dílů a rozeslal je po celém Egyptě. Na reliéfech je znázorněna Isis ve formě letícího jestřába poté, co se jí podařilo rozdělené tělo znovu sestavit. Usedá na Osiridův penis, otěhotní a porodí syna Hóra. 
 

ZODIAK – ZVĚROKRUH


Na stropě druhé kaple je znázorněn denderský zvěrokruh. Ohromný reliéf hvězdné oblohy kolem severního pólu udávající postavení hvězd v roce 700 př.n.l. o půlnoci kolem letního slunovratu. Je to replika originální desky, která fascinovala Napoleona poté, co byl seznámen s jejím hlubokým významem. Originál je dnes uložen v pařížském Louvru. V této kapli, na stejném místě, kněží Hórova oka po tisíce let periodicky doplňovali mapu hvězdné oblohy. Po tisíce let při každém letním slunovratu zaznamenávali pozici sluneční soustavy a Země. Kněží, kteří přežili despotickou vládu peršana Kambýsése, vytesali reliéf, který uchránili před zničením a který obsahoval poslední záznamy hvězdné oblohy tak, jak vypadala v roce 700 př.n.l. během vlády faraóna Taharky z 25. dynastie. 

Nebeskou sféru podpírá osm klečících soch Hóra a čtyři sochy Isis. Toto symetrické rozmístění doplňuje kruh hieroglyfů. Původně bylo nebe natřeno modře, aby vynikly symbolické figury. Čtyři postavy svými žezly ukazují na bod nedaleko středu hvězdné oblohy. Saturn, otec planet, Jupiter, Mars a souhvězdí Orion představující Osirida s partnerskou hvězdou Sirius, personifikací Isis. Ukazují na hruď Tuaret, hrošice s krokodýlím ocasem a lvími tlapami, která vládne nebi a představuje souhvězdí, které dnes označujeme jako souhvězdí Draka, jehož hvězda Alfa Draconis zářila přímo nad zemskou rotační osou.

Orientace osy chrámu je 71,5° na jihovýchod. Brány chrámu rámují výsek oblohy, na kterém vycházela Alfa Draconis zářící na prsou hrošice. Vedle ní se nachází souhvězdí Červeného šakala v jehož nohách září hvězda Mitzar. Egypťané tak přezdívali souhvězdí Malé medvědice a tou zářící hvězdou byla Polárka. 
Alfa Draconis ležící na hrudi hrošice se nyní nachází mimo střed oblohy. Tato nerovnováha vznikla ekliptickým pohybem vesmíru, díky němuž se nad osu Země posunula Polárka. Polárka se nyní nachází ve středu oblohy. Polární hvězda, okolo které se zdánlivě hvězdná obloha otáčí, byla pro Egypťany velice důležitá. Představovala totiž energii rotační osy Země, její páteř, která je organizačním prvkem orgánů všech živých organismů, od hmyzu přes člověka až po planetu. 

Kněží během vlády faraóna Senefrea, dávno předtím než byla postavena Velká pyramida předpověděli, že až bude Alfa Draconis nahrazena Polárkou, bude to znamenat konec jejich civilizace. Papyrus z Neferohu to potvrzuje. Hathořin chrám byl orientován tak, aby kněží mohli zaznamenávat souhvězdí rozmístěná nad zemskou rotační osou. Těchto 6 polárních souhvězdí ovlivňuje naši planetu daleko významněji než 12 souhvězdí zvěrokruhu. V době, kdy den a noc přestavovaly život a smrt, měla oblast nebe nad pólem, kdy byly hvězdy neustále patrné, na rozdíl od těch co vycházely a zacházely, význam moci temnot, kterou zrušil až východ slunce.

 

Původní temnotu, prázdnotu a chaos ztělesňovala červená hrošice. Když hroši vystoupí z řeky, uvolňují červenou tekutinu. Když se Nil vylil z břehů a zaplavil zem, jeho voda vlivem oxidu železitého zčervenala. Červená je symbolem mateřského zdroje. Kněží pozorovali i další souhvězdí, např. Leg s hvězdou Mesket, nyní zvané souhvězdí Cefea s hvězdou Alfir a souhvězdí Herkula. Při svých nákresech vyšli od Polárky a nebe rozdělili na 12 sektorů, každý z nich zaujímal 30° z kruhu a popsali souhvězdí, jež obsahují sérii 36 velmi jasných hvězd, kterými prochází sluneční soustava. Sluneční systém procházející každým ze 12 sektorů, stejně jako člověk, přijímal odlišný energetický vliv, jenž ve vtělených duších podporoval různé procesy zdokonalení. Aby vysvětlili, které souhvězdí podporuje daný proces, přidělili mu symbol zvířete. Představoval různou hladinu vědomí na cestě reinkarnacemi k získání moudrosti skrz zkušenosti s protichůdnými extrémy vesmíru, světlem a temnotou. Vznikl tak zvěrokruh neboli zodiak. 

Krab ve znamení Raka symbolizuje fázi „já cítím“ - období, kdy člověk nejistě přijímá duchovní potravu, kdy je jeho vědomí ještě neurčité, teprve zahajuje svůj vývoj a poprvé experimentuje se svými smysly.
Dvojčata v 
Blížencích symbolizují zjištění „já myslím“ - touhu učit se a objevovat, dualitu potřebnou k nalezení pravdy, znalost a zkušenost získanou porovnáváním protikladů.
Souhvězdí 
Býka v ženách probouzí mateřství, znamená „já mám“ čili materiální vlastnictví - kořen, díky němuž země přijme sílu života a stvoří semena, plodnost.
Beran nebo skopec představuje ve světě „já jsem“ - uvědomění si vlastní existence. Sílu, která čelí utrpení a proměňuje skálu v krystal. Hmotu, která se dokáže kontrolovat a stává se transparentní. Množící sílu, která rozhýbává život. Jaro.

Ryby charakterizuje věta „já věřím“. Získání systému víry. Proplouváme nevědomím a hledáme původ jazyka a jednání.
Vodnář ozařuje znalosti, které získali Blíženci. Dopravuje duši člověka ke vzdáleným světům a říká mu „já vím“.
Kozoroh
 naloží s nashromážděnými znalostmi v duchu věty „já užívám“ a koncentruje hmotu dokud není transparentní.

Střelec říká „já vidím“ a představuje fázi, ve které se vyvíjející vědomí posunulo nad svoji zvířecí podstatu. Vědomí Kentaura je soustředěno k božské duchovní moci myšlenek, moudrosti věků.
Štíra charakterizuje věta „já si přeji“. Je to zvíře, které se dokáže usmrtit vlastním jedem. Zkušenosti ho dovedou ke zjištění, že vesmír je dokonalý a že všichni bychom měli být šťastní. 
Váhy sdělují „já vyvažuji“. V této fázi se učíme těžit ze svých zkušeností být flexibilní, snažit se dosáhnout harmonie. Všechny zkušenosti jsou zváženy a my si ponecháváme jen to, co je cenné.
Pannu charakterizuje formulace „já analyzuji“. Sklízíme, co jsme zaseli. Panna je matkou vesmíru. Díky ní se učíme nereagovat, přemýšlet a až pak mluvit.
A konečně 
Lev tvrdí „já mohu“. Je králem zvířat, velkým otcem zvěrokruhu, silou ohně. Ověřil si všechny pravdy tím, že prožíval důsledky svých rozhodnutí v mnoha vtěleních. V této fázi se člověk přestává identifikovat se svými zvířecími instinkty. Jeho vědomí už není pramenem nekontrolovatelných vášní, opouští kruh zvířat. Lev se povznáší nad Raka a postupuje k dalšímu stupni vesmíru, kde člověk zažívá situace vyžadující větší zodpovědnost, protože se stává průvodcem vědomí ostatních na cestě zdokonalení vedoucí k Bohu. 

Evoluční proces se uzavírá, jakmile během mnoha reinkarnací přijmeme všech 12 energií a zažijeme procesy, jež nám připravili. Znamení zvěrokruhu, ve kterém člověk zemře, je znamením, ve kterém se ve své příští reinkarnaci narodí. Prožívá životy různých osobností a působí na něj vliv rozdílných sil putujícího slunečního systému. Tuto pouť nyní nazýváme precese rovnodenností, ale nerozumíme jejímu významu pro náš evoluční proces. Západní svět neuznává duchovní zdokonalení založené na procesu mnoha reinkarnací. Mapa hvězdné oblohy je důkazem astronomických a filozofických znalostí kněží Školy Hórova oka. Ti vnímali život jako proces navržený Bohem jenž měl za úkol proměnit ignorantského živočicha v moudrého nadčlověka. 

 

Vystoupáme-li po schodišti u stěny bohatě zdobené hieroglyfy, dostaneme se na terasu chrámu. Pořád tu můžeme vidět díry, do kterých kněží umísťovali své nástroje, aby adekvátně zaznamenali pohyby hvězd. V Hathořině chrámu zaznamenávali pohyb polárních hvězd a v roce 4320 př.n.l. předpověděli nahrazení Alfy Draconis, tehdy se nacházející nad severním pólem, Polárkou, která je dnes průvodkyní mořeplavců. Na této terase se po mnoho letních slunovratů konaly obřady oslavující nový egyptský rok, při kterém byla vynášena na terasu hathořina loď, symbolizující násobící princip vědomí, k němuž dochází v prostoru a čase. Zde oznamovaly první sluneční paprsky, východ Síria nad horizontem, zapálením nového ohně, síly, která uvedla vesmír do pohybu a vytvořila místo, kde se vědomí může učit významu lásky díky existenci strachu. 

                                                                                                                                                              Návrat k menu této stránky

 



 

 

8. DÍL – EDFU, CESTA POROZUMĚNÍ


Egyptská civilizace vedená kněžími Školy mystérií Hórova oka byla založená na základním předpokladu, že duše člověka se opakovaně vtěluje a prochází procesem zdokonalení od původního, animálního stavu až k dosažení moudrosti a nesmrtelnosti. Tato evoluční cesta má 7 stádií, určených stupněm získané moudrosti, vibrační frekvencí a množstvím vitální energie, kterou dokáže jedinec vytvářet. Moudrost získaná v pravdách, které si člověk ověřil ve všech svých předchozích životech, mu dává více prostoru pro duševní klid a zvyšuje tak jeho vibrační frekvenci. Množství vitální energie, kterou dokáže vyrobit jeho neurální systém, se postupně zvyšuje. Postupuje také výše v systému sedmi čaker, nacházejících se podél jeho páteře, a stejným tempem roste i jeho aura, čili jeho elektromagnetické pole. Okolnosti, kterým člověk čelí, procesy, kterými musí projít, navrhl v dokonalém souladu Bůh. 

Egypťané se domnívali, že energie proudící od Boha nabývá různých podob a určuje procesy, kterými každá duše prochází. Vesmír je továrnou na vědomí, předmětem lineárních procesů. Země se otáčí kolem zářivého stroje, kolem Slunce, od něhož získává energii. Celá sluneční soustava se otáčí kolem centrálního slunce galaxie, dalšího zdroje energie. Egypťané zjistili, že během tohoto cyklu trvajícího 25.920 let a který nazvali kosmický rok, přijímá sluneční soustava energii od ostatních zářících těles vytvářejících různá silová pole. Tento cyklus rozdělili do 12 částí, na 12 sil, které Země přijímá během 2160 let, kdy musí projít jedním sektorem. Každá síla člověku předkládá jiné situace, které musí řešit. Všechny síly jsou součástí procesu zdokonalování vědomí. Egypťané pojmenovali tyto nebeské energie jako neteri. Každé z nich přidělili symbolickou figuru, aby je mohli snadněji identifikovat a uctívat. 

SETH A OSIRIS

Jejich kultura byla orientována k nebi a jejich společenské procesy se řídily podle hvězd. Kněží věděli, že čím déle budou přijímat energii z jedné hvězdy nebo jednoho souhvězdí, tím lépe pro člověka. Proto se tolik zajímali o hvězdy umístěné nad rotační osou země, o polární hvězdy, které zůstávají na tom samém místě po tisíce nocí v konkrétním souhvězdí. V době, kdy noc považovali za smrt, znamenal fakt, že tyto hvězdy svítí neustále na jednom místě oblohy, že jsou obdařeny mocí, která vládne nad temnotou a nad silami zla přinášejícími smrt a katastrofy. Síly, které způsobovaly v životě lidí to největší utrpení, vedl Bůh jménem Seth, předchůdce dnešního satana. Seth, pán temnot, síla, která oslabuje rozvoj člověka a obrací ho k jeho živočišným vášním, čímž ho udržuje v ignoranci, hrál velmi důležitou roli v egyptské mytologii. To on vedl člověka na scestí, provokoval jeho agresivitu, jež přinášela jenom bolest, utrpení, úzkost a strach. Tyto impulsy člověka zcela ovládly, naplnily ho bolestí, ale zároveň ho donutily hledat štěstí. Člověk pochopil, že agresivním přístupem ubližuje jen sám sobě, proto se změnil a síla světla ozářila jeho vědomí.

 

Síly, které podněcovaly člověka ke změně, k hledání klidu a porozumění, vedl další symbolický vládce zvaný Osiris. Osiris, pán světla, moc, která vede člověka ke spiritualitě a lásce mnoha životy a těžkými podmínkami. Ve vesmíru plném kontrastů, protilehlých pólů dochází ke vzájemné konfrontaci Setha s Osiridem. Temnota svádí boj se světlem, aby utvářela lidské vědomí a přinutila ho uvědomit si důležitost neutrality. Neutralita neprodukuje protichůdnou sílu, která člověka oslabuje. Neutralita je základem supravodivosti, fyzikálního principu, který dodnes prozkoumáváme. Neutralita v sobě obsahuje respekt k ostatním, promlouvá k člověku, aby neztratil svoji víru a vysvětluje mu, že z těžkých okolností se má poučit. Neutralita popisuje, jak funguje vesmír, přiznává, že vše je dokonalé a má milující účel, protože to navrhl Bůh, který je láska. Člověk se k neutralitě propracuje na konci cyklu svých reinkarnací, kdy si ověří všechny pravdy vesmíru, kdy se jeho duše znovu narodí a dosáhne osvícení. Tento okamžik je symbolizován Hórem, zlatým jestřábem, který vše vidí a vše ví, létá nad všemi protiklady vesmíru a materiálními věcmi, protože nevyvolává odpor. Hór je symbolem permanentního, nesmrtelného vědomí a respektujícího v harmonii žijícího člověka, který má přístup ke všem svým silám a věčnému klidu. V této harmonii dochází na Zemi 4x do roka, během slunovratů a rovnodenností, kdy den a noc trvají stejně. 
 

CHRÁM V EDFU


V Edfu Egypťané postavili chrám na oslavu zrození Hóra, kde chtěli studovat poslední okamžiky procesu evoluce. Jeho osa a vstup jsou orientovány k místu, kde slunce vychází o letním slunovratu.

Téměř 
všechny egyptské náboženské komplexy mají dva chrámy a dvě astronomické observatoře, jednu solární a druhou lunární, jejichž vstupy byly vůči sobě vymezeny 90° úhlem. Díky tomu mohli současně pozorovat hvězdu, kterou chrám uctíval, a slunce, nejbližší zářivou sílu ve dny, kdy docházelo ke změně ročního období, kdy se pro všechny živočichy na Zemi měnily klimatické podmínky. V Dendeře a Edfu byly vstupy do chrámy orientovány k jasné hvězdě oznamující východ slunce, které o chvíli později vyšlo na stejném místě. Chrámy v Edfu a Dendeře jsou dvojčata, observatoře, jež se doplňují a mají sloužit k zaznamenávání oblohy nad severním a jižním pólem.

Díky důslednému pozorování polárních hvězd si mohli povšimnout jakékoliv změny ve sklonu zemské osy. Toto naklonění má vliv na změnu ročních období, na slunovraty a rovnodennosti, na klima na naší planetě. 
Studium těchto hvězd a jejich vztahu k Slunci a dalším hvězdám bylo velmi důležité. Každá odchylka v jejich obvyklé trase totiž oznamovala velké změny pro člověka. Byly to osudové hvězdy přinášející velké změny. Chrámy od sebe dělil přesně 1° severní šířky. Dendera leží na 26° a Edfu na 25° severně od zemského rovníku. Díky tomu mohli kněží zaznamenávat pro ně tak významné pohyby hvězd, které popisovaly vztahy mezi souhvězdími a energie, jež ovládaly evoluční cestu člověka.

Změna věků z jednoho zodiakálního znamení v druhé určovala fáze, ve kterých kněží odhalovali tajemství vesmíru, přesouvali hlavní město říše a dokonce měnili jména jejich faraónů. 
Ve všech chrámech byl hlavní vstup nasměrován k části oblohy, kde se pohybovala jedna z hvězd, ohňů na obloze, jejíž pohyb musel být pečlivě zaznamenáván. Hórův chrám v Edfu, byl orientován k jižnímu pólu, ke hvězdě Canopus. Chrám Hathory v Dendeře byl naopak otočen k severnímu pólu a ke hvězdě Alfa Draconis. V Hórově chrámu v Edfu se oslavovalo jeho zrození 3 měsíce po letním slunovratu. V Hathořině chrámu se slavilo obnovení života a plodnost způsobená záplavami na Nilu o letním slunovratu. 

Druhý chrám v Dendeře zasvěcený bohyni Isis byl obrácen k Síriovi, její personifikaci na obloze. Východ Síria o letním slunovratu oznamoval příchod záplav na Nilu a za úsvitu oznamoval východ slunce. Příchod záplav znamenal konec egyptského solárního roku a v Dendeře začali oslavovat bohyni Hathor, sílu, jež obnovuje život a také Isis, sílu přinášející vodu, tak důležitou pro Egypt.

 

O tři měsíce později se nad chrámem Nephtys v Edfu, ze kterého se dnes dochovaly jen základy, objevila hvězda Procyon, oznamující čas setby a z úsvitu oznamovala východ slunce v den podzimní rovnodennosti. Hvězdy určovaly, kdy přijdou záplavy na Nilu, kdy sít a kdy sklízet. Stanovily egyptský kalendář.

Stejně jako tyto dva chrámy, jsou i tyto dvě hvězdy úzce spojené. Sirius patří do souhvězdí Velkého psa a Procyon do souhvězdí Malého psa. Tyto hvězdy jsou sestry, stejně jako Isis a Nepthys, manželky Osirida a Setha, pána temnot. V řecké mytologii představují orionovy psy, které ho věrně následují po nebi. Odtud je odvozeno i pojmenování pro jejich souhvězdí. V oba tyto dny pořádaly oba chrámy společné procesí. 21. června o letním slunovratu byl na terase chrámu v Dendeře zapálen nový oheň pro Egypt. Tím začal nový rok. 21. září v den podzimní rovnodennosti slavili v Edfu početí Hóra. A 21. března v den jarní rovnodennosti jeho narození.

Z Dendery připlula do Edfu zlatá loď se sochou bohyně Hathor. Tento obřad se nazýval 
Svátek nádherného setkání, kdy Hathor, bohyně života, oslavovala v Edfu vyvrcholení procesu, který uvedla do pohybu. Hvězdy a slunce plují po horizontu v symbolických lodích. Sochy představují tři jednotlivé hvězdy, např. sochy Isis a Hathor byly po Nilu dopravovány z jednoho chrámu do druhého ve zlatých lodích.

Starověký Hórův chrám v Edfu, který Řekové pojmenovali Apolinópolis Magna začal v roce 237 př.n.l. přestavovat faraón Ptolemaios III., jeden z makedonských králů, který vládl nad Egyptem jako pokračovatel Alexandra Velikého. Práce trvaly 180 let a byly dokončeny v roce 57 př.n.l. za vlády Ptolemaia XII., otce královny Kleopatry, která byla poslední vládkyní v Egyptě, než se stal římskou provincií. Na reliéfech jsou znázorněni cizozemští králové vzdávající poctu egyptským bohům. Tímto způsobem si chtěli zajistit oddanost lidu a legitimizování své moci.

Obyvatelé Edfu žili na území, které patřilo pod náboženský komplex, jeho vnější hradby zmizely před dávnými lety, většina staveb byla zničena. Ale chrám zasvěcený Hórovi, zlatému jestřábovi, zůstal nedotčen. Přestavěli ho Ptolemaiovci na místě nedaleko Nilu, kde stával původní chrám. 
Chrámy orientované k určité hvězdě byly užitečné asi 300 let, protože poté pohyb sluneční soustavy přesunul hvězdu z ohniska pozorování. To znamenalo, že celý chrám musel být rozložen a znovu postaven. Jeho osa se posouvala asi o 4°. Proto v základech nových chrámů nalezneme původní kameny, jakoby kněží jen otáčeli dalekohled.

Ale solární chrámy jsou jiné, protože úhel mezi rovníkem a ekliptikou Slunce se posouvá o 1° každých 7000 let. 
Solární chrámy orientované k bodu na horizontu, kde v konkrétní den vycházelo slunce, zůstávaly na svém místě po tisíce let. Osa chrámu je orientovaná 86,5° na jihovýchod. Tam, 28° nad horizontem, téměř každou noc vycházel nad jižním pólem Canopus. Je to po Síriovi druhá nejjasnější hvězda na obloze. Canopus, Alfa Carina, vzdálená 74.000 světelných let od Země je nejjasnější hvězdou souhvězdí lodního kýlu, dříve známého jako Argo navis neboli kýl lodi Argo, na níž se Iáson spolu s argonauty plavil za Zlatým rounem.

Dvě věže ve fasádě chrámu vymezovaly jižní polární hvězdu
. Věže jsou svými přesnými zrcadlovými obrazy včetně vytesaných reliéfů. Symbolizují symetrii v asymetrickém vesmíru, která umožňuje pohyb. V čele stojí faraón se žezlem a hrozí nepřátelům Egypta. Tento symbol se v egyptské historii častokrát opakuje. Na překladu je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady. Hieroglyfy na věžích popisují krajinu s horami rámujícími slunce. Pylon nebo fasáda je 35 m vysoká, tedy jako deseti patrová budova a doplňují ji 4 velmi vysoké sloupy s dlouhými jasně zbarvenými vlajkami vlajícími ve vzduchu. Když projdeme vstupem, dostaneme se na otevřené nádvoří se sloupových ochozem zakrytým střechou a tvořeným 32 sloupy s hlavicemi ozdobenými květinami různých tvarů a velikostí. Na vnitřní fasádě obrácené do nádvoří jsou stejné symetricky rozmístěné reliéfy postav jako v zrcadle. Jen jejich symbolické čelenky jsou odlišné. Vyzdobená fasáda a kolonáda propůjčují nádvoří perfektně symetrický tvar. Stavba působí velmi harmonicky. Sem chodili žáci na své hodiny. Scény vytesané na stěnách vysvětlují evoluční proces člověka, jeho vztah k silám na nebi, boj mezi duchem a hmotou, jenž nám umožňuje najít pravdu v protikladech. 

EXISTUJE JEN JEDNO VĚDOMÍ – DŮKAZ: PALMA

V době Školy mystérií Hórova oka se tady nacházela nádherná zahrada, na níž žáci prováděli různá cvičení, aby si na vlastní kůži ověřili, co je jejich učitelé naučili. Získali tolik znalostí, kolik odpovídalo jejich hladině vědomí. Učitel mysticismu je učil hlavní nauce chrámu, pochopení důležitosti neutrality v bipolárním světě. Zjistili, že dokážou vlastní vědomí přeměnit v univerzální vědomí. Pochopili potřebu vesmíru založeného na kontrastech, které vytvářejí situace a procesy v nichž můžeme uplatnit naši svobodnou vůli. Každý život nám dovoluje poznat jiné místo, jinou rodinu, jiné zdravotní podmínky a jiný blahobyt. Čelíme různým situacím a můžeme se dopustit různých omylů. Seth popírá vědomí člověka prostřednictvím omylů, kterých se dopustí ve svých mnoha reinkarnacích. Porovnáváním důsledků svých činů dospívá k pochopení a odlehčení mysli. Naučili se vnímat vitální principy ostatních živočichů a pochopili, že ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí. 

Ověřili si to před jednou palmou v zahradě chrámu, kde se soustředili tak dlouho, dokud necítili v jejích listech vítr. Zjistili, že když se úplně odhmotní, spojí se s vnější hmotou. Čas pro ně přestal existovat a jejich vědomí se spojilo s rostlinou a zaujalo stejný prostor. Učitelé jim říkali, že koncentrace začíná jako intelektuální cvičení, soustředění se na rostlinu a přemýšlení, co o ní všechno vědí. Rozum pročistí mysl, hloubá, porovnává a analyzuje, dokud nedefinuje charakteristiky, které proměňují bytí v rostlinu. Zjistili, že jakmile se dozvědí všechno o předmětu jejich zájmu, intelektuální práce je u konce. Poté přistoupili k druhé fázi koncentrace. Využili svoji intuici a smysly, aby vnímali vše související s palmou. Vnímali její tvar, pozorovali její barvu, čichali a ochutnávali. Poslouchali její vnitřní hlas. V poslední fázi prováděli duchovní cviky na koncentraci. Už o palmě nepřemýšleli, ani nevnímali její tvar a zkoušeli se přenést do jiné bytosti. V tomto stádiu jejich ego zmizelo a žáci objevili své vyšší já. Čas zmizel. Ticho rozšířilo jejich vědomí. Jejich paže se proměnily ve větve a vnitřní klid zaplavil jejich prázdnotu. Tímto způsobem mohli zvyšovat svoji vitální energii, svoji vibrační frekvenci spolu s ostatními kolegy na stejné hladině vědomí. Nacházeli se ve stejné fázi na cestě reinkarnacemi.


Vnitřní fasáda chrámu otočená do nádvoří je velmi podobná fasádě v Dendeře. Jejich ústřední styl je velmi podobný. Oba chrámy byly přestavěny podle plánů Imhotepa, architekta Sakkáry. Stěna mezi sloupy filtruje světlo a dovoluje mu vstoupit do chrámu jen úzkým otvorem. Uvnitř chrámu tedy panuje polotma, ideální pro pozorování hvězd. Dvě ohromné sochy Hóra, jestřába s dvojí korunou Egypta, lemovaly vstup do sloupovité Haly života. Dnes tu zůstala jen jedna socha z černé žuly. Když vstupujeme do Haly života, okamžitě pocítíme změnu teploty a klidnou atmosféru. 12 masivních sloupů podpírá strop, který nikdy nebyl vyzdoben. V této hale, jež sloužila k denní práci žáků, vytvářejí vysoké sloupy s nádhernými hlavicemi pocit rovnováhy a trvalosti. Stejně jako v Dendeře, i zde se nachází malá místnůstka, kde uchovávali papyry, se kterými pracovali písaři, a také ty, jenž sloužily k výuce žáků.

 

ÚROVNĚ VĚDOMÍ

 

První úrovní cesty evoluce je khabit neboli čas temného stínu, kdy je člověk prakticky zvířetem. Chová se jako neklidná bytost s nekontrolovatelnými vášněmi a automatickými instinktivními reakcemi. Jeho chování je plné nenávisti, zloby a divokých instinktů a jeho výsledkem jsou jen úzkost, utrpení, samota a neštěstí. Po mnoha životech je konečně unaven tímto utrpením a pochopí, že ubližováním ostatním provokuje pouze vlastní neštěstí.

Poté jeho duše postoupí do 
druhé úrovně vědomí zvané ba neboli čas světlého stínu. Zde člověk objeví svoje pocity a naučí se milovat, ale ještě neovládá svoje emoce. Pořád je pro něj život peklem.

Když dosáhne 
třetí úrovně neboli času dýchajícího srdce, dostane se do opačného extrému. Projeví se v osobu neustále myslící na druhé, řešící jejich problémy a ulevující ostatním od bolesti. Ani to ho nenaplňuje štěstím. Jeho klid závisí na ostatních lidech, ale on je nerespektuje. Chce měnit jejich životy tak, jak myslí, že je to správné. Tento přístup ústí v konfrontaci jeho přesvědčení s názory druhých, které on ale nerespektuje. Když prožívá těžké situace, ze kterých by se měl poučit, myslí si, že je to nefér, protože sám sebe vidí jako dobrého člověka, který žije jen pro druhé.

Zadními dveřmi se dostaneme do Haly zjevení, kudy vynášeli zářivou sochu Hóra ve zlaté lodi ze stínu jeho svatyně a používali ji při obřadech a procesích. Propojení tohoto chrámu s chrámem v Dendeře je také patrné v dekoraci sloupů. V jejich hlavicích se objevuje postava bohyně. Nalevo se nachází místnost, kde byly přijímány obětiny. Nachází se tam také místnost, kde se připravovalo a skladovalo kadidlo. Napravo je hala čistoty, kterou používali kněží při svých každodenních rituálech očisty. Dveře z ní ústí k jezírku a studni. 

Kněží si své žáky vybírali mezi těmi, kdo byli nejvíce plni respektu a starostlivosti a kteří vykazovali alespoň třetí úroveň vědomí. Dali jim informace a naučili je, jak si je mají ověřit. Naučili je zvyšovat hladinu jejich vibrací. Nejprve se učili ovládat své instinkty, strach ze smrti, obranné a agresivní sklony. Museli absolvovat vysoce nebezpečné situace. Naučili se věřit ostatním. Po několika letech se naučili ovládat svoje emoce, touhy a potěšení a pochopili, že jejich tělo je součástí vesmíru, ale na jiné úrovni. Aby to mohli pochopit navštívili chrámy v Kom Ombo, Philae, Der el Bahrí a v Luxoru.

Tak se dostali na 
čtvrtou hladinu vědomí - sekhem - a připojili se k lidem, kteří se narodili na této hladině, ke kterým je dovedl učitel míry. Naučil je, jak jméno a čísla určují tvary všeho. V chrámech, jakými byla např. Dendera se stali kabirím, měřiteli oblohy a učili se, jak cykly hvězd ovlivňují člověka a také o základních silách, o vibrační frekvenci tónu F, o zlatém řezu a květu života. 

Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se schodišti navrženými stejně jako v Dendeře. S točitým schodištěm napravo a přímých schodištěm nalevo vedoucími na terasu. Procesí s Hórovou lodí vystoupalo po točitém schodišti na terasu a počkalo na východ slunce v den rovnodennosti. Po 4000 let zaznamenávali pohyb hvězdy Canopus nacházející se nad jižním pólem. Při obřadech na terase přijímali speciální energii rovnodennosti a oslavovali schopnost člověka dosáhnout neutrality. Žáci neměli povolený přístup do ostatních místností chrámu. Jen kněží mohli procházet chodbou do předpokoje a do svatyně zlaté lodi, kde uchovávali přenosný svatostánek používaný při procesí. V této kapli se nachází moderní reprodukce, která nám přibližuje velikost a tvar původní lodi (najít obr. Lodi ve svatyni Edfu). Předpokoj obětin vedl do tzv. Čisté kaple, otevřené kaple, kde sochy základních sil vesmíru, přijímaly sluneční záření a obnovovaly tak svoji energii. Na stěnách chrámu se nachází mnoho reliéfů objasňujících tajemství vesmíru, důvod reinkarnace, způsob, jak se dostat na konec cesty a stát se nadčlověkem.

Na jednom reliéfu faraón Ptolemaios IV. obklopený platanem, stromem života, dalším symbolem bohyně Hathor, dostává od Hóra palmu se svým osudem, s lekcemi, které se ve svých reinkarnacích musí naučit, aby dosáhl osvícení. Na druhé straně stojí Nekhbet, jež mu předává jeho bezprostřední osud, ten, který zažije v tomto životě jako faraón. 
Egyptská civilizace byla založena na reinkarnací jako procesu získání a ověření vesmírných pravd. Duše člověka se vtěluje, aby se poučila z důsledků svých rozhodnutí a pomaloučku se proměňovala ve flexibilní a moudrou bytost, až se nemá čemu více učit a jeho duše je osvícena.

Z vnější světelné strany až k temné svatyni se podlahy chrámů postupně zvyšovaly, aby kněží při ceremoniích mohli pozorovat část oblohy přes hlavy svých žáků. Svatyně je nezávislou místností uvnitř chrámu obklopenou dalšími prostory. Slunce sem dopadá světlíky a ozařuje původně barevné stěny
. V hlubokém nitru chrámu se nachází svatyně, kde kdysi stál naos, granitová schránka ukrývající sochu Hóra, symbolu spirituálního znovuzrození a okamžiku, kdy se člověk proměňuje v nadčlověka. Tento okamžik představuje zrození Hóra. Kolem svatyně se nacházejí reliéfy odkazující k okamžiku osvícení. Když člověk dojde k porozumění, stane se z něj respektující a spravedlivá bytost, která přijímá všechny situace jako dokonalé a to i ty nejbolestivější, protože zvyšují pochopení toho, kdo jimi prochází. Zlý člověk se stává dobrým, dobrý spravedlivým a spravedlivý moudrým. V tomto okamžiku se dostaví osvícení. Duše se znovu narodí, ukončí se cyklus reinkarnací na této úrovni a cesta zdokonalení se posouvá do vyšší hierarchie.

Muž, který se narodí jako tělesný, se obrodí jako duše. Končí jeho evoluce z původní animální fáze k fázi věčné spirituality, z dočasného v trvalé vědomí, ze smrtelnosti v nesmrtelnost. Trvalá láska v jeho myšlenkách, slovech a očích způsobená tímto porozuměním, donutí ego i cyklus reinkarnací zmizet. Svatyně je obklopená kaplemi zasvěcenými principům a silám podílejícím se na evoluci vědomí. Osiridova kaple mohla být snadno rozpoznána lidmi, kteří neměli dovolen přístup do chrámu, ale znali reliéfy na vnější straně. Proto se mohli přiblížit a zanechat zde svoje dary.

Další 
kaple patří Khonsuovi, synovi Mut, ženské charakteristice jediného Boha a Amon-Ra, maskulinního principu. Jejich spojením vzniklo lidské vědomí. Khonsu je jméno nově zrozeného vědomí, když začíná svou evoluční pouť. V kapli Amon-Ra, stvořitele vědomí, se nacházejí informace o procesu evoluce. Další kaple je zasvěcená devíti fundamentálním silám. Centrální kaple je zasvěcená Hórovi. Na jejích stěnách je vyobrazeno poznání ústící v osvícení, poslední fázi reality. Do tohoto chrámu vstupovali žáci na čtvrtém stupni vědomí, jen málo z nich dosáhlo pátého stupně – sahu. Zde se učili o smyslu cyklu reinkarnací, pochopili význam neutrality.

Pak pokračovali ve své cestě zdokonalování a 
odpluli do Karnaku, do chrámu lidského vědomí, kde hledali moudrost skrz umění a poznávání nevědomí a odhalovali řetězec svých reinkarnací. Naučili se žít v lásce a pochopili, že jednoho dne všichni lidé dosáhnou duchovního znovuzrození a osvícení a otevřou tak bránu k další úrovni vesmíru.