Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. Okem boha Hóra 9. - 10. díl

 



 9. DÍL - KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ
10. DÍL - PHILAE, ŽENSKÝ PRINCIP

 

 

 

9. DÍL – KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ

Egypťané věřili, že realitu vytváří jediný Bůh prostřednictvím svých fundamentálních kreativních sil. Tyto božské podstaty nazývali neteri. Fyzickému světu vládl faraón, který představoval stupeň vědomí, jehož lidstvo dosáhlo během jeho vlády. Do faraóna se inkarnovala stejná duše, která se převtělovala z jednoho faraóna do druhého. Nacházel se na půl cesty k božství, mezi člověkem a Bohem, a jeho úkolem bylo zachovat řád světa v egyptské říši. Duchovním vesmírem ho prováděl Hierofant, velekněz Školy mystérií Hórova oka, první sluha boží, zástupce nejvyšších neter. Jeho symbolem byl plaz se dvěmi nohami a slunečním diskem na hlavě, který znamenal věčnost, moudrost a fyzickou regeneraci. Kněžská organizace spadající pod jeho vedení byla rozčleněna na tři větve. První z nich se starala o ověřitelné poznatky. Vedl ji ten nejmoudřejší kněz. Druhá větev se věnovala umění a rituálům. Třetí větev měla na starosti správu chrámů. 
 

KNĚŽSKÁ ORGANIZACE

Kněží, kteří získali znalosti, byli učiteli, kteří připravovali dědice svojí kasty. Předávali jim pravdy převzaté od původní Školy mystérií nacházející se ve ztracené Atlantidě. Byly to ověřené pravdy o fungování vesmíru. V egyptském světě byly znalosti předkládány jen těm žákům Školy, kteří ve svém předchozím životě dokázali, že umějí přijímat pravdy a nezneužijí je. Šířená nauka byla slovesná. Učitelé byli nazýváni Hrj-Habet, znalí kněží. Učili své žáky symbolickému jazyku, psaní, matematice, astronomii a kontrole fundamentálních sil. Do této větvě patřili Kabirové, měřitelé oblohy, kteří měli ve všech chrámech své observatoře. Kabirové dokázali díky pozorování hvězd stanovovat přesný čas pro každodenní rituály a při slavnostech v průběhu roku upozorňovali na změny, které oznamovali konec jedné éry a začátek další. 

 

Druhá větev se starala o výrobu uměleckých předmětů, architektonické návrhy a stavbu chrámů. Také řídili dílny, kde řemeslníci pomáhali umělcům vytvářet symbolické sochy. Tito tvořiví kněží navrhovali reliéfy chrámových zdí a dohlíželi na jejich úpravu. Učili své žáky, jak do umění prolnout lásku a jak správně vychutnat svět a vydat ze sebe to nejlepší. Navrhovali symboly, základní nástroje rituálů. Vytvářeli předměty a symbolické sošky a pak určili k čemu mají sloužit při významných kosmických dnech, jakými byly rovnodennosti a slunovraty. Navrhovali postup rituálů, ukazovali, co by měl člověk při své cestě vesmírem vnímat, aniž by zapojoval rozum. Obyvatelstvo také poučovali o bezpečnosti a účastníkům obřadů předávali speciální energii. Tyto rituály zajistili kněžím Školy mystérií Hórova oka autoritu mezi lidem. S pomocí svého daru intuice dokázali vidět, co lidé cítí, aniž by zasáhli do jejich úrovně vědomí. Pečlivě připravovali, co mají účastníci obřadů vnímat, ať už to byla hudba, slova, vůně (jako např. kadidlo) nebo jejich oholené hlavy a bílé šaty, jež znamenaly čistotu. Květinové náhrdelníky a zlaté lodě byly symbolem jejich vztahu k Bohu. Pomocí rituálů lidem vysvětlovali hierarchii a uspořádání společnosti, kterou organizovali. Používali k tomu jednoduché pomůcky, jako bohatě zdobený šat, krásu těla, rozmístění posluchačů nebo omezení jejich počtu. Rituály obnovovaly vztah mezi silami reality. Na vrcholu stál jediný Bůh, za ním následovali neteři, mrtví, kněží, faraón, jeho armáda a obyčejný lid. Díky těmto rituálům lidé poznávali, co je svaté. Probudili v nich hluboké emoce, které je donutili jednat uvážlivě. 

Třetí větev se starala o denní aktivitu ve všech chrámech. Dohlíželi na úrodu, shromažďování zásob, přípravu jídel a úklid pokojů komunity. Mezi ně patřili dočasní kněží zvaní Wab. Byli to zlí lidé, kteří museli své hříchy napravit měsícem práce pro chrám. Vykonávali každodenní drobné práce a po uplynutí této doby se vrátili ke své normální práci. Někteří žili na polnostech za hradbami, kde obhospodařovali půdu, jíž jim věnoval chrám. Za úsvitu absolvovali očistný rituál v chrámu a pak pokračovali ve své práci. Jiní žili ve městě okolo chrámu a pracovali pro státní administrativu. Dále tu byli tesaři, dělníci a stavbaři, kteří prováděli sezónní práce a na svých postech se střídali. Tento systém rotace umožňoval mnoha členům společnosti, aby se podíleli na obřadech a kultech chrámu. Lidé začali chápat, že práce v komunitě je přínosem pro všechny. 

Tyto tři větve se spojovaly v chrámu, v místě, kde byl definován řád věcí Maat. Lidé v něm hledali harmonii a rovnováhu. Toto svaté místo je orientováno ke kosmu a je zapojeno do permanentního pohybu. Chrám sloužil k ochraně řádu světa. Neměl za úkol zachraňovat duše. Duše se zdokonalovala sama během svých reinkarnací, kdy získávala nové informace a učila se rozumět chybám, jež udělala. Chyby byly nástrojem učení, nebylo vůbec nutné se jim vyhýbat. Chrám byl místem, kde spojovaly dvě fundamentální síly – síla chaosu a síla pořádku. Zde lidé dosahovali potřebné rovnováhy a harmonie vedoucí k zdokonalování všech členů společnosti. 

 

POČÁTEK DUCHOVNÍHO ZDOKONALOVÁNÍ


Tento koncept je jasně vyjádřen v chrámu Kom Ombo, zasvěcenému zároveň Sobekovi, síle chaosu, jež vyvolává chyby a také Hórovi, symbolu permanentního vědomí a moudrosti. V tomto chrámu zahajovali žáci svoje duchovní zdokonalování. Naučili se zde zvládat strach a obranný instinkt a ovládat základní čakru. V tomto chrámu jim učitelé přednášeli o důležitosti zákona přírody a božských písmech, která je měla dovést k automatické ochraně života. Tyto vlastnosti byly důležité pro animálního člověka a žáci se je museli naučit kontrolovat, pokud chtěli dojít k vyšší hladině vědomí. Člověk se nemůže chovat moudře, jestliže jsou jeho reakce automatické, nekontrolované a agresivní a poškozují tak jeho vztahy s okolním světem.


První úroveň porozumění skončila, když žák pochopil, že je život věčný, že smrt je jen dveřmi k další reinkarnaci a když se naučil ovládat svoje automatické reakce sloužící k ochraně života. Na důkaz museli projít testem smrti v kapli se dvěma oltáři. Museli prokázat svoji odvahu a samostatnost, před veškerou dokonalostí vesmíru.

Chrám v Kom Ombu byl zasvěcen vzdání holdu dualitě vesmíru, jež dovolovala člověku páchat chyby a experimentovat s důsledky svých rozhodnutí, aby mohl dojít k porozumění a duchovnímu zdokonalení. Proto byl zasvěcen dvěma protichůdným silám. Sobekovi, muži s krokodýlí hlavou a Hórovi, muži se sokolí hlavou. Zaslepenému a moudrému. Nevědomému a poučenému chybami z předešlých 700 reinkarnací. 

 

KOM OMBO


Na Nilu, 48 km na jih od chrámu v Edfu, blízko 25° severní šířky a 34° východní délky, nalezneme ruiny chrámu Kom Ombo, dříve zvaného Pa Sobek neboli Panství Sobeka, symbolické síly reprezentované krokodýlem. Tento chrám není velkolepou stavbou jako chrámy v Edfu nebo v Dendeře, původně ho chránily vysoké hradby. Obyvatelstvo chránilo královské vojsko, které zde trénovalo svoje válečné slony. Již od starověku se zde kromě pevnosti nacházel chrám zasvěcený oslavě polarity a duality všech věcí na světě. Za vlády dynastie Ptolemaiovců byl chrám přestavěn a jeho trosky se zachovaly dodnes. 

Kom Ombo byl otočen 43,5° na jihovýchod směrem k Alfě Centauri, hvězdě jižní oblohy, jež oznamovala východ slunce o podzimní rovnodennosti. Chrám rozdělený na polovinu byl zasvěcen Sobekovi a Hórovi, dvěma extrémům na cestě k dokonalosti. Sobek stál na začátku této cesty a symbolizuje ignoranci a animálnost. Hór byl naopak na konci cesty a symbolizoval permanentní vědění a konec koloběhu reinkarnací. V přední části se nacházel vstup doplněný chodbou s 16 sloupy. Až sem měl přístup obyčejný lid. Symbol znázorněný na sloupech jim to dovoloval. Bylo to znázornění ptáka ve středu půlkruhu velebící faraóna.

 

V zadní části chrámu můžeme vidět jednu z věží, které byly součástí vnější zdi. Na jejích stěnách jsou vytesaná symbolická zobrazení a také podobizny faraóna Ptolemaia V., který nařídil rekonstrukci chrámu. V hlavní fasádě se nacházejí dva symetrické vstupy, nad nimiž je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady symbolizující světlo uprostřed duality. Středně vysoká zeď, podobná té v Edfu a Dendeře, je doplněna čtyřmi vysokými sloupy. Pátý sloup odděluje oba vchody. Tato fasáda uzavírala kryté nádvoří a návštěvníci chrámu se mohli z obou symetrických vchodů kochat pohledem na její vnitřní část. Nádvoří s kolonádou bylo ale menší než to v Edfu. Ve stínu spletitých chodeb hledali žáci Školy mystérii úkryt před sluncem. 
 

Na pravé straně chrámu můžeme vidět ruiny malé kaple zasvěcené bohyni Hathor. Uvnitř se nacházejí mumifikované ostatky krokodýlů, kteří žili ve vodním labyrintu pod chrámem. Krokodýl je jedním z nejodolnějších zvířat. Jeho kůže je pevná jako kov. Egypťané spojovali tuto odolnost s nejvyšším stavem materializace, úrovně velmi vzdálené spiritualitě. Zde duše začíná svoji pouť za osvobození od materiálních omezení a k pochopení principu fungování vesmíru. Krokodýl symbolizuje život, když opustí vodu nevědomí. Hledá vzduch, který reprezentuje vědomí. Egypťané věřili, že prvním nádechem vstupuje do těla člověka duše a vtěluje se do něj. Dlouhá páteř krokodýla je symbolem osy života každé živé bytosti.

Dokonce i naše 
planeta má svou páteř, svou osu. Skrz ni proudí do Země elektrické síly, jež ji oživují a které vytváří ochranné pole proti ultrafialovému záření, které obklopuje planetu a umožňuje existenci života a evoluci vědomí. Krokodýl Sobek a hrošice Tuaret představují na mapě oblohy cirkumpolární hvězdy, které zářily nad osou planety po tisíce nocí. Obě tato zvířata žijí ve vodě a v temnotě a na zem se vynořují jen občas, aby se nadechla. Voda představuje chaos, který později obnovuje život. Když se Nil, páteř Egypta, rozvodní, ničí vše, ale později pomáhá množení vegetace a zvěře.

 

SOBEK A HÓR

Chaos rozkládá jednotlivé části a později jim umožňuje, aby se na čas harmonicky spojily. Nepořádek a chaos, řád a harmonie představují rytmy, které se střídají. Tato přírodní síla, která život nejprve dezorganizuje a později renovuje, byla označována jako Sobek, muž s krokodýlí hlavou. Sobek patří do Sethovy družiny. Seth, pán temnost, síla, která člověka směřuje k materialismu a smyslovosti. To zpomaluje jeho rozvoj a naplňuje jeho život špatnými rozhodnutí, aby byl nucen poučit se ze svých omylů. Egypťané tyto síly nepovažovali ani za dobré, ani za špatné. Chápali je jako neutrální. Navrhl je Bůh, aby vyvolal chyby a utrpení, které by člověka nutily k porozumění a nakonec ho dovedly k nesmrtelnosti a trvalému vědomí.

Symetrický chrám je rozdělen přesně na dvě části. Pravá východní strana je zasvěcena Sobekovi a levá západní strana Hórovi. Chrám se tedy soustředil na začátek a konec evoluční cesty vědomí. Hór, muž se sokolí hlavou a na ní umístěným zlatým diskem, byl symbolem trvalého vědomí. Představuje muže, který už poznal vše na tomto stupni reality, nesmrtelnou bytost povýšenou v hierarchii vesmíru. Člověka, který došel na konec cesty zdokonalení, kdy se z něj stal učitel a osvícená bytost, která se bude věnovat dalším úkolům vesmíru. 

 

INTERIÉR CHRÁMU


Faraón Ptolemaios VI. zahájil rekonstrukci chrámu a jeho vnitřní dekorace byly dokončeny až za vlády Ptolemaia XII., kdy už se egyptská civilizace nacházela ve stádiu úpadku. Mineme-li fasádu s pěti sloupy zakomponovanými do její stěny, vstoupíme do společného Sobekova a Hórova sálu zvaného Dům života. Je to symbolický svět. Zde se žáci vzdělávali, vytvářeli umělecká díla a písma pod vlivem obou protichůdných sil. Vysoké sloupy s květinovými rytinami podpíraly nejvyšší strop chrámu. Zde žáci slyšeli své mistry říkat, že k postupu v duchovní cestě je nutné osvojit si neoblomnou vůli a dokázat to vědomě. 

První lekce a cvičení byly zaměřené na zdokonalení charakteru člověka. Vyžadovala se přísná disciplína. Žáci se museli naučit ovládat svůj strach a své vášně. Pokud se naučili zdrženlivosti, byli schopni kontrolovat svoje jednání. Museli se zapřísahat, že zachovají naprostou diskrétnost, absolutní mlčenlivost o odhalených pravdách. Hermetický princip zaručoval přístup k informacím pouze těm, kteří si to zasloužili a byli schopni jim naslouchat. Dozvěděli se, že pokud jsou vědomí a svobodná vůle pouhými instinkty, projevují se automatickými reakcemi. Zákony přírody propůjčují tyto instinkty všem živočichům, aby byli schopni bránit svůj život a rozmnožovat se. Když se tedy člověk chce zbavit své původní animality, musí se naučit kontrolovat svoje vědomí. Když se podřídí silám přírody, splyne s nimi ve společném proudu. Člověk se ale musí vzdělávat a vyvíjet samostatně. Ve stínu této haly zářily před očima žáků ze svých svatyní sochy Sobeka a Hóra, jež se používaly při slavnostech, při slunovratech a rovnodennostech.


Zdi haly jsou obřadně vyzdobené. Na pravé straně žehnají faraónovi Sekhmet a Hór a na levé straně Isis a Thóth. Podobné výjevy jsou vyobrazeny i na Sobekově straně a podporují rovnost obou bohů, aniž by braly v potaz jejich dobré či špatné stránky anebo protiklady světla a temnoty. Protichůdné síly existují, aby formovaly vědomí člověka a on se tak učí ze svých vlastních rozhodnutí.

Za touto halou se nachází přechodná zóna, kde najdeme 
Halu čistoty a Halu obětin u Hórova jezera. Před úsvitem kněží absolvovali očistný rituál. Nejprve se šli vykoupat do posvátného jezera chrámu, poté se dezinfikovali kadidlem a žvýkali uhličitan sodný, druh soli. Očistnou koupel opakovali v poledne a v noci. Všichni kněží byli obřezáni. Tento zvyk od nich později převzali Židé. Vždy se oblékali do bílého plátěného šatu. Neměli dovoleno nosit oblečení se srstí nebo jinými částmi zvířat, např. kůží nebo vlnou. Výjimku tvořila leopardí kůže, kterou mohli nosit veleknězi. Přehazovali si ji přes ramena a přes polovinu své hlavy na důkaz svého výjimečného společenského postavení.

Na levé straně chrámu se nachází 
hluboká nádrž se schody vedoucími pod úroveň hladiny Nilu. V této nádrži prováděli kněží svou ranní očistu. Voda také napájela nepříliš hluboký bazének na levé straně chrámu, kde odpočívali krokodýli zasvěcení Sobekovi. Tato vodní nádrž také sloužila jako nilometr. Jednotlivé schody sloužily k měření výšky hladiny řeky a díky nim bylo možné předvídat záplavy.

Na stěnách chrámu najdeme znázorněné rituály a slavnosti, které se pořádaly ve všech egyptských chrámech. Účastníci procesí převáželi symbolické sochy po řece z jednoho chrámu do druhého a lidé s květinovými věnci je provázeli svých zpěvem a tancem. Dále můžeme vidět schodiště vedoucí na terasu. Jejich schéma je podobné těm v chrámech Dendeře a v Edfu. Na jedné straně se nachází točité schodiště a na druhé přímé. Odsud se dostaneme do haly se dvěma svatyněmi. Každá z nich má svoji předsíň, kde byly uloženy zlaté loďky, ve kterých byly převáženy při procesích a slavnostech symbolické sochy Sobeka a Hóra. Na jedné stěně jsou znázorněny Ptolemailos a jeho žena Kleopatra společně s Hórem a Sobekem. 

Ve vestibulu byly svěceny dary věnované lidem. Egypťané se domnívali, že když nenasytí Boha svými dary, jejich zdroj energie bude vyčerpaný a v zemi zavládne chaos. Touto formou děkovali za Boží přízeň a zdůrazňovali, že věří ve světlou budoucnost. Každý den nosili lidé do chrámu pivo, chléb, ovoce, zeleninu, med, olej, parfémy, svíčky, sůl a oblečení a kněží všechny tyto dary přijímali v Hale obětin. Později je přesunuli do vestibulu a děkovali Bohu za hojnost, kterou je obdařil. Lidé chrámu odváděli část ze své úrody a na oplátku přijímali stabilitu, prosperitu, zdraví, štěstí, život a pořádek. Velekněz nejprve vydezinfikoval koše s jídlem kadidlem a posvětil je symbolem života, čímž naznačil propojení Božské moci mezi jídlem a zdrojem života. Jakmile byly koše s jídlem posvěceny, byly odneseny ke zdi Domu života na nádvoří se sloupovým ochozem a rozděleny mezi všechny obyvatele náboženského komplexu. 

V nejhlubší části chrámu se nacházejí dvě svatyně, kde najdeme trůny, na kterých seděly dvě sochy symbolizující dva extrémy cesty k dokonalosti. První ranní paprsky zaháněly temnotu a velekněz mysticismu mohl otevřít dveře svatyní a zapálit v nich kadidlo. Odpečetil dveře a odhalil naos se symbolem božstva. Poklekl před ním a políbil zemi, která jej nesla. Ve stínu Haly zjevení zpívali žáci náboženské hymny a pomazávali se oleji s myrhou, lněným semínkem a skořicí a pak zahájili první ranní meditaci. V interiéru chrámu pomocníci veleknězů každý večer uklízeli po žácích písek na podlahách, zametali jejich šlápoty a zavírali za nimi dveře vedoucí do vestibulu za schodištěm.

 

TEST SMRTI

V symbolickém středu mezi dvěma protichůdnými silami nacházejícími se mezi oběma svatyněmi nalezneme zbytky dvojité zdi. Uvnitř ní se nacházel tajný prostor. Napravo od něj stála Svatyně světla a nalevo od něj Svatyně temnoty. Ani z jedné z těchto dvou svatyní nebyl do meziprostoru přístup. Toto místo bylo zcela zaplněno vodou a jediný přístup do něho byl ze střechy chrámu. Zde museli žáci školy absolvovat zkoušku smrti.

Mnoho měsíců dostávali žáci informace o čtyřech základních typech strachu. Strachu ze ztráty, strachu z konfrontace, strachu z opuštění a strachu ze smrti. Věděli, že strach způsobuje psychosomatickou reakci, automatickou neurohormonální odpověď. Tato reakce se projevuje neklidem, zvýšením srdečního tepu a zrychleným dýchání. Rozum je zablokován a v člověku se probouzí touha napadnout nebo utéci. Všechny tyto nekontrolované reakce způsobují ztrátu vnitřního klidu a vitální energie. Bylo jim jasné, že strach je výtvorem lidské mysli, která opouští současnost a soustředí se na budoucnost, na čas, který neexistuje a vytváří imaginární událost, v níž o něco nebo o někoho přijdeme nebo se musíme s něčím utkat.

Žáci se naučili řídit svoji mysl pomocí vůle a vědomí. Zásobovali ji pouze určitými myšlenkami a 
naučili se, jak mají neustále myslet pouze na přítomnost, ve které se mohli rozhodovat a jednat. Trénovali myšlení cílené na spokojenost. Pochopili, že vše, co se děje, je dokonalé a potřebné pro jejich vývoj. Když se jim něco přihodí, pak je to proto, že to tak mělo být. Tímto způsobem se učili vyhýbat se negativním myšlenkám, věřit vesmíru a zachovat klid a harmonii. Jejich učitelé poté rozhodli, že nastal čas, aby obhájili to, čemu se naučili a co po měsíce trénovali. K tomu účelu se na terase chrámu konal obřad před šachtou naplněnou hlubokým sloupem vody. 

Na počátku dne, po očistném obřadu, žák a jeho učitel vyšli po strmém schodišti na terasu. Ocitli se v obřadní hale před nádrží s vodou. Trénink žáka připravil na to, aby byl opatrný ve všech neznámých situacích. To bylo podmínkou, aby po ponoření do vodního labyrintu našel cestu ven a neutopil se. Nastal čas, aby ukázal svoji odvahu. Mohl vyhrát nebo zemřít. Pochyby přestaly existovat. Musel skočit do propasti a nastoupit cestu kněžství. Se vzduchem v ústech, symbolem vědomého ducha, se žák ponořil do vertikálního tunelu, který se směrem ke dnu postupně zužoval. Plaval přímo ke dnu a opouštěl cestu ke světlu. Proplouval úzkou nádrží, v níž v slunečním světle viděl siluetu ohromného krokodýla. Dokážete si jistě představit, jaký musel mít strach a jak mistrně musel ovládat svoji mysl, aby zůstal klidný a pečlivě pátral po cestě ven. Jedině tak si mohl všimnout, že na dně nádrže jsou tmavé dveře. Přesvědčen, že je bezpečnější vyhnout se krokodýlům, plaval dál tím úzkým tunelem. Po mnoha pokusech, protože čas byl věčný, připlaval k vertikální šachtě. Skrz ní mohl vidět slunce. Už klidnější se vydal zpět k povrchu po úspěšném absolvování zkoušky. 

Ale někteří, jež podlehli panice nebo se dostali do stavu iracionální smělosti, vyplavali vedle krokodýla, který byl pravidelně krmen, aby nenapadal člověka. To znamenalo, že neprošli zkouškou. Východ nebyl u zvířete. Museli absolvovat další meditace, trénink a dechová cvičení, aby mohli znovu absolvovat zkoušku. Tentokrát už věděli, že na druhé straně na ně čeká krokodýl. 

LÉKAŘSKÝ RELIÉF

Za svatyněmi a nádrží, za druhou hraniční chodbou se nachází šest kaplí, po každé straně tři. Uprostřed stálo schodiště, které vedlo na terasu chrámu. Na těchto stěnách se nacházejí nádherné rytiny božstev a faraóna, který vždy zastupuje celé lidstvo. Na zadní stěně vnějšího ochozu je vyobrazena slavná scéna, na níž císař Traján pokleká před Imhotepem, architektem Sakkáry, který mu dává několik chirurgických nástrojů, např. kleště, pilku a farmaceutické váhy. Sem chodili nemocní a žádali o vyléčení svých neduhů.

Na mnoha rytinách je patrná obliba svatých postav, neboť je tisíce lidí poničily svými doteky. Na jedné stěně najdeme vytesané symbolické dveře, které existují v mysli každého člověka. Těmito dveřmi lidé komunikují s vyššími dimenzemi. Touto symbolickou cestou mezi oběma svatyněmi se ubírali žáci, aby postoupili do další úrovně svého tréninku. Na levé straně je Sobek se žezlem zakončeným podobiznou lva, nejdokonalejšího zvířete. Na pravé straně je Hór s nožem s lidskýma nohama, symbolem cesty plné utrpení a sebekontroly každého člověka vedoucí k získání vědomostí jeho učitele. Mezi nimi se nachází chvalozpěv korunovaný Maat, symbolem pořádku a rovnováhy mezi oběma protichůdnými silami. Sobek představuje materialismus a Hór vědomou spiritualitu. Maat představuje řád vesmíru. Kolem ní jsou přes sebe vytesána čtyři zvířata symbolizující čtyři faktory. Lev, sokol, býk a vícehlavý had. Jsou to síly osudu, jež působí na každého člověka. Kuriózně stejné symboly později použili křesťané k reprezentaci čtyř evangelistů.

Symbolický tvar tohoto chrámu rozděleného symetricky mezi světlo a temnotu, kde žáci museli dokazovat, že mají kontrolu nad strachem ze smrti tím, že prošli centrálním neutrálním bodem polarity, nám zanechal mnoho poučení. Ukázal nám, že 
bystrost je produktem našich myšlenek a že vědomá kontrola automatických instinktů a setrvávání v přítomnosti jsou branou k vyšším hladinám harmonie, klidu a spokojenosti.

                                                                                                                                                      Návrat k menu této stránky

                                      

 


 

 

10. DÍL – PHILAE, ŽENSKÝ PRINCIP

Dnes se podíváme na ostrov Philae, od starověku zasvěcený kultu bohyně Isis, ženské síle, stvořitelce spirituality v ženské mysli a zamyslíme se nad tím, proč měly ženy v egyptské civilizaci privilegované postavení.

Egyptský vesmír byl založen na páru. Na rovnocenném spojení maskulinního a femininního principu. Jejich úkolem bylo vytvářet pořádek uprostřed chaosu. Zdokonalovat svět a později ho zachovat na věčné časy. Kněží Hórova oka vysvětlovali lidu, že jediný Bůh, který je všudypřítomný, má svou mužskou část – moudrost s veškerými informacemi a ženskou část – homogenní substanci s nekonečnou láskou. 

 

ATUM A NUN – PTAH A SEKHMET - AMON A MUT


Na nejvyšším postu v božském a uspořádaném světě stál Atum, jediný Bůh, absolutní moudrost v ještě nemanifestovaném vesmíru. Jeho ženskou částí byla Nun, panenská substance, homogenní hmota, plodová voda, nekonečná láska. Atum a Nun, původně odpočívající pár, zaktivoval svoji božskou vůli a proměnil se v Ptaha a Sekhmet, ale dál zůstal tím samým a jediným Bohem. Nyní ovšem získal jiné vlastnosti, protože jeho vlastní vůle ho uvedla do pohybu. Ptah, mužská část jediného Boha, šířil kreativní informace. A Sekhmet, ženská část, se projevila jako substance lásky a vytvořila světlo, energii a zářící substanci pohybu. Ptah a Sekhmet představují množící se sílu všeho, co bylo stvořeno. Vznikají tak další páry kreativních božstev, fundamentální síly zvané neteři, extenze vyšší moci v božském vesmíru. Působením sálajícího ohně na původní myotickou substanci, vzniká Tefnut - vypařování vlhkosti a Shu - vzduch v pohybu. Tento pár božstev – Tefnut a Shu, pára a vzduch - pomáhají diferencovat původního ducha, kondenzují ho a materializují. Tím vzniká nový pár Ef - země a Nut - obloha. 
 

Tak vznikly vesmírné světy, minerální království ve formě sluncí a planet, sluneční soustavy a galaxie. V tomto božském světě se zrodily ještě dva další páry - Osiris a Isis a Seth a Nephtys. Dva páry fundamentálních sil, jež mají na starosti evoluční proces všech materiálních forem ve vesmíru a jejich zpětnou proměnu v ducha. Působením těchto kreativních božstev je dále členěna původní hmota a na základě mnoha matematických kombinací vznikají různé vibrační struktury. Na planetě Zemi vznikají stacionární říše rostlin a mobilní říše zvířat. 

V dalším tvořivém činu zplodil jediný Bůh svého syna, lidskou bytost s vědomým uvažováním, žijící pár – ženu a muže s potenciálem k rozmnožování. Tímto činem se Ptah a Sekhmet, pár proměňující vesmír, stali Amonem a Mut, femininním a maskulinním principem jediného Boha stvořitele. Ten připodobnil člověka k obrazu svému a umožnil mu, aby tvořil své vlastní myšlenky. Při stvoření člověka mu Bůh propůjčil svobodnou vůli, aby byli lidé schopni rozumět důsledkům svých rozhodnutí a mohli během svých mnoha životů postupně moudřet. 

Egyptská struktura božského a lidského vesmíru byla založena na páru. Proto také žena se svým darem milovat, hrála důležitou roli v egyptské společnosti. Ať už byla žena královnou Egypta zastupující faraóna, kněžkou oslavující kult bohyní Isis a Hathor, či matkou toho nejskromnějšího dělníka, byla respektována a považována za rovnou muži.

 

ISIS
 

Ostrov Philae byl zasvěcen bohyni Isis. Postavě, jež jako Hórova matka symbolizovala mateřství. Isis zastávala v srdcích Egypťanů stejné místo, jako panna Marie u katolíků. I po tisících letech se dochovaly stovky jejích soch. Na mnoha z nich je zpodobena jako pečující a starostlivá matka nedávno narozeného Hóra. V očích katolíků zaujímá stejné místo jako Ježíšova matka. Ostrov obývali žáci a kněžky velebící její kult v rovnostářské společnosti. Žily tu stovky žen zvané Hemwet-neter, které žáky cvičily v hudbě, tanci a hrály na sistra během rituálů ve všech egyptských chrámech. 
 

Isis je personifikací oddané matky, věrnosti a ženské lásky. Isis naplňuje substanci vyššími emocemi, extází a intuicí, která společně s nahromaděnou láskou a pravdou umožnila zplození Hóra, permanentního a nesmrtelného vědomí. Isis je síla, která vede člověka směrem ke spiritualitě prostřednictvím mnoha reinkarnací. Člověk postupně opouští svoji původní animalitu a stává se respektující, flexibilní a moudrou bytostí, která zažívá stav permanentního vědomí symbolizovaného Hórem, jejím nesmrtelným synem. Isis je základnou tohoto trvalého vědomí. Ve vnitřním světě každého člověka vyvolává vyšší emoce a zvyšuje jeho vibrační frekvenci. Isis propůjčuje vědomí vyšší dimenze a díky této inspiraci vznikají myšlenky, které se projevují v umění. Isis nás nutí hledat a rozpoznat Boha. Ukazuje nám duchovní cestu a každému člověku umožňuje, aby ve svém nitru cítil obdiv k Bohu, jenž ho dovede až k extázi.

 

OSTROV PHILAE

Ostrov Philae byl tedy zasvěcen této mateřské síle. Tento žulový ostrov se nachází uprostřed Nilu, za prvním nilským kataraktem, v Núbii, na hranicích egyptského a kušického království. Philae znamená ostrov nebo kopec nad vodou, který se objevil v dobách boha Ra. Už jméno ostrova nám napovídá, že toto místo bylo využíváno k posvátným účelům již od starověku. Během tisíců let sloužily tyto nádherné chrámy jako místa, jež propagovala egyptskou kulturu, umění a náboženství v Núbii a Súdánu. Nejstarší ruiny chrámu se nacházejí v jihovýchodní části komplexu. Zde stál chrám orientovaný k hvězdě Canopus, zasvěcené božstvu Mandulis. Tento chrám byl během jedné z válek mezi Egyptem a Núbií zničen. Vedle jeho trosek postavili Núbijci další chrám zasvěcený Arensnuphidovi, tak pojmenovali Osirida, manžela bohyně Isis.

Pak ale ostrov ovládli Egypťané a postavili zde první chrám zasvěcený Isis. V roce 1250 př.n.l. nechal Ramesse II. vytvořit spis, v němž tvrdí, že to on nechal chrám přestavět. To samé v roce 680 př.n.l. prohlásil faraón Taharka. A v roce 560 př.n.l. faraón Amasis nařídil, aby byly vytesány sochy bohyně Isis. O 300 let později v jižním cípu ostrova postavil chrám král Nectanebo. V roce 250 př.n.l. se Ptolemaiovci, dědici Alexandra Velikého, rozhodli, že pootočí osu chrámu o 21° směrem k hvězdě Canopus, která se vlivem pohybu sluneční soustavy přesunula do jiné části oblohy.


Chrámy orientované ke konkrétním hvězdám bývaly každých 300 až 400 let pravidelně rozebírány a znovu skládány, aby neustále sledovaly tu samou hvězdu, protože pohyb sluneční soustavy ji přemístil. Chrám musel být kompletně přemístěn a usazen na novou osu. V posledních letech se ale zájmy Ptolemaiovců více soustředily na Řecko a Makedonii než na soupeření s řeckými králi, mezi které Alexander Veliký rozdělil svoji říši. Umístění chrámu na ostrově celou situaci ještě více ztěžovalo. Proto se rozhodli, že postaví menší chrám, uspořádaný tak, aby bylo možné pozorovat nové postavení hvězd, aniž by posunuli původní chrám.

Alexandrie se stala hlavním městem Egypta a řečtina oficiálním jazykem. V roce 31 př.n.l. byla Kleopatra poražena v bitvě u Aktia a po její sebevraždě upadl Egypt do rukou Oktaviána, jenž se přejmenoval na Augusta a stal se prvním římských císařem, který vládl Egyptu. Římští císaři ve Philae postavili další chrámy. Trajánus začal se stavbou chrámu, která nebyla nikdy dokončena. Hlavice sloupů mají tvar papyrů a některé dosud podpírají kamenné kvádry, které nebyly nikdy otesány a ozdobeny figurami bohyně Hathor. 

Philae bylo jedním z posledních míst v Egyptě, kde se soustředili kněží, uctívající starodávný kult. Odtud vyšly gnostické sekty, jež později pod jmény jako rozekruciáni, zednáři, ilumináti dále šířily tajnou egyptskou nauku. V roce 553 n.l. byl ostrov, jedna z posledních bašt egyptského pohanství, na základě výnosu císaře Justiniána zasvěcen svatému Štěpánovi a panně Marii. 

 

Ve 20. století zmizel ostrov na dně asuánské přehrady. Díky fondům UNESCA byl chrám kámen po kameni rozebrán a znovu postaven na ostrově Agilkija, který byl upraven do tvaru původního ostrova. Původní orientace chrámu byla zachována. Norman Lokhir otočil chrám 76° na jihovýchod tak, aby z něj bylo možné pozorovat pohyby hvězdy Canopus nad jižním pólem. Stejným směrem je otočen i chrám v Edfu. Původně byly obě věže po tisíce let orientovány 15° na jih směrem k polární hvězdě Canopus, čímž se potvrzuje hypotéza, že všechny egyptské chrámy byly otočeny buď ke Slunci nebo k nějaké hvězdě.

 

INTERIÉR CHRÁMU


Nad Nilem můžeme spatřit impozantní stavbu. Dva pylony a velký počet sloupů tvoří vnitřní nádvoří, které končí u Nectanebova chrámu. Velké vnější nádvoří má tvar lichoběžníku lemovaného dvouřadým sloupovým tvořeným 32 sloupy a uspořádaným do takového úhlu, že vytváří iluzi daleko hlubšího prostoru. Sloupy a dlouhá stěna se sériemi oken otočenými k Nilu vytvářejí krásný stín. Všechny sloupy jsou odlišné stejně jako pole s papyrem. Jejich květinové ozdoby mají rozličné tvary, které kdysi hýřily barvami. 

Ženy byly jako kněžky vysvěceny v chrámech zasvěcených některé z bohyň, např. Isis nebo Hathor. Kněžky měly na starost hudbu a tanec při rituálech ve všech egyptských chrámech. Ženy, které se věnovaly hudbě byly nazývány shemayet. Mohly také sloužit mužských božstvům či se stát písařkami. Ženy hrály na sistrum, jehož zvuk uklidňoval božstva a dovoloval mužské mysli odpočívat. Kněžky zasvěcené Hathor, bohyni představující ženskou sexualitu, lásku, hudbu a tanec, pořádaly extatické slavnosti, ale původ oslav bohyně Bat měl jiné sociální funkce. Tyto kněžky zatupovaly plodnost a učily muže, kteří vstupovali do manželství, jak milovat a jak správně uspokojit svoji nastávající manželku. 

Směrem na východ nad sloupy velkého nádvoří se nachází malý chrám zasvěcený Imhotepovi, veleknězi, který postavil stupňovitou pyramidu v Sakkáře a nakreslil plány chrámů v Dendeře a Edfu. Na prvním pylonu, stejně jako ve většině jiných chrámů, je vytesána podobizna faraóna, v tomto případě Ptolemaia XII., který svým žezlem poráží 9 nepřátel Egypta. Toto grafické a symbolické znázornění mělo potlačovat síly chaosu a proklamovat faraónovu moc. Faraón se nacházel na půli cesty mezi člověkem a Bohem a jeho úkolem bylo udržet pořádek v Egyptě a v kosmu.

Soupeření chaosu a pořádku je příkladem 
duálního pojetí vesmíru tak, jak jej chápali Egypťané. Stejně tak i Egypt měl dvě země. Dlouhé údolí kolem Nilu zvané Horní Egypt a deltu otevírající se do středozemí zvanou Dolní Egypt. Faraón tuto dualitu spojoval. Nosil dvě koruny, aby dokázal svoji moc nad těmito dvěma územími. Tímto způsobem také spojoval člověka a Boha. Jeho tělo bylo považováno za schránku uchovávající královskou ka, duši spravující Egypt, která reinkarnovala z jednoho faraóna do druhého. Proto faraón, nejdůležitější ze všech žijících Egypťanů, představoval úroveň vědomí, kterou dosáhl lid během jeho vlády. Byl něco jako polobůh, reinkarnace ducha, kterého Bůh pověřil správou Egypta.


Nový pylon má dva sloupy, na nichž vlály vlajky. Obě věže by měly být symetrické a spojené hlavním vstupem, ale ve Philae je v levé části brána vedoucí do Kaple zrození. Později, během nadvlády Římanů, byla postavena brána i v pravé věži. V této kapli slavili zrod božstev a jejích potomků, např. Hóra, a také mateřství Isis, když na obloze vyšla její hvězda Sírius a oznamovala příchod nového roku, letního slunovratu a záplav na Nilu. Kaple zrození se svými hathorskými sloupy nahrazovala hlavní chrám jako astronomickou observatoř předtím, než zde Římané postavili sloupy, které orámovaly lichoběžníkové nádvoří. 

Žádná jiná společnost si žen nevážila tolik jako Egypťané. Ženy a muže, díky svému filozofickému pojetí Boha, považovali za rovnocenné bytosti. Ženy měly stejná práva jako muži. Mohly vlastnit půdu, obchodovat a podnikat právní kroky. Ale v administrativě nepracovala ani jediná žena. Udržování pořádku měli na starosti muži. Lidu vládl faraón a muži spravovali říši. 

 

FARAÓNEM MUŽ NEBO ŽENA?


Legenda tvrdí, že právo na trůn bylo předáváno po ženské linii a že legální dědičkou byla korunní princezna. Muž, který byl vybrán jako její manžel, se stal vládnoucím faraónem. Tomuto pravidlu musel vyhovět každý král. I když sám byl např. korunním princem, právo vládnout mohl uplatnit jen po svatbě se svou vlastní nebo nevlastní sestrou. Ale neexistuje žádná přímá linie dědiček, která by pravdivost této legendy dokládala. Faraóni byli polygamní a hlavní ženy Thutmóse III., Amenhotepa II. a III. nebyly královského původu. Pravděpodobnějším důvodem, proč si faraóni brali za ženy svoje sestry, bylo, že chtěli napodobovat bohy Isis a Osirida nebo Setha a Nepthys, kteří byli nejprve sourozenci a později i manželé. Tím, že si faraón vzal svoji sestru nebo dceru, se výrazně odlišil od ostatních lidí, kteří se tak nikdy nechovali, a postavil se na roveň bohů a zároveň potvrdil své právo vládnout. 

Aby se faraónem stala žena nebylo příliš obvyklé. Královna Hatšepsut získala tento titul jako poručnice svého nevlastního syna Thutmóse III., syna jejího manžela a nevlastního bratra Thutmóse II. Když se chopila moci, začala se oblékat jako muž a vystupovala jako silný vládce. Po skončení její vlády byla její faraónská minulost systematicky vymazána ze záznamů, aby lid zapomněl na to, že jim místo muže vládla žena. Nicméně některá zpodobení královny se zachovala. Ze 300 faraónů se jimi pouze 4x staly ženy, a to jen na krátkou dobu, za výjimečných okolností a jako poslední pokus jejich rodů o udržení moci. První z nich byla královna Neitokret, která se k moci dostala na konci 6. dynastie, na začátku chaosu, který je dnes označován jako 1. přechodná doba. Druhou byla Sebeknofru na konci vlády 12. dynastie. Třetí byla Tausret, která vládla po chaosu, který vyvolal Mojžíš svými deseti pohromami, když její manžel Sethi II. zemřel při plavbě přes Rudé moře. Čtvrtou se po zabití svého bratra stala Kleopatra předtím, než se stal Egypt římskou provincií. Všechny byly egyptskými královnami díky tomu, že se provdaly za faraóna a po jeho smrti nastoupily za zvláštních okolností na jeho místo. 

Kněží se mohli ženit, ale měli dovolenu jen jednu ženu. Všichni ostatní muži včetně faraóna mohli mít žen, kolik si přáli, ačkoliv většina z nich si vybrala jen jednu. Pokud se manželství nevydařilo, mohli se Egypťané legálně odloučit. Muž musel vrátit všechen majetek, který mu věnovala rodina jeho manželky a část svého majetku věnovat potomkům. Když tak chtěli učinit, stačilo, aby předstoupili před kněze a dva svědky a opakovali následující větu: „odcházím od tebe, své manželky (nebo svého manžela) a navždy tě opouštím, odvolávám svoje práva k tobě, doufám, že ti život přinese nového společníka“.

 

Když projdeme kolem brány, ocitneme se na nádvoří stíněném sloupořadím. Dnes ho tvoří původní fasáda chrámu, na pravé straně podloubí s 10 sloupy a nalevo nový Chrám zrození. Na tomto nádvoří najdeme stélu s kartušemi Ptolemaia a Kleopatry, které pomohly Champollionovi rozluštit výnos vytesaný na slavné Rosettské stéle. Tento výnos ukládal lidu, aby uctíval faraóna. Protože je toto nařízení důležité pro pochopení vlády Ptolemaiovců, kdy byl chrám rekonstruován, shrneme jeho hlavní body: Vyhlašuje se, že každý chrám v Egyptě musí vedle kaplí zasvěcených bohům postavit jednu králi Ptolemaiovi a milovanému Ptahovi, před kterou musí být vytesána postava hlavního Boha chrámu, jenž mu předává vítěznou zbraň. Všechna tato vyobrazení musí být v egyptském stylu. A kněží ve svém posvátném šatu je musí uctívat 3x denně, pořádat rituály na jejich počest a během procesí musí nést sochu faraóna v úrovni s ostatními bohy.


Egyptští kněží považovali člověka za zvíře, dokud se nenaučí ovládat svoje automatické chování vyvolané instinkty. Automatické instinktivní reakce umožňují zvířatům a člověku rozmnožování a ochranu života. Přitažlivost k druhému pohlaví nás vede k rozmnožování. Touhy jsou mechanismem přírody, který nás nutí, abychom zahnali nedostatek a zachovali život. Díky strachu unikneme ohrožení života nebo naopak zaútočíme. Žáci se učili, že divoké instinkty jsou omezením vyšší duchovní realizace. Škola mystérií měla chrámy, jenž se specializovaly na prohlubování vědomí a poskytovaly nezbytný trénink nutný k ovládnutí jednání. Ovládat instinkty agrese se žáci učili v chrámu Kom Ombo. Zde strach porazili tím, že pochopili, že není čeho se bát. Že smrt je jen krokem k dalšímu životu. Zjistili, že strach plýtvá životní energií potřebnou k udržení vnitřního klidu.

Chrámy (např. ten ve Philae) zasvěcené bohyním žáci navštěvovali proto, aby je kněžky naučily ovládat jejich touhy vyvolané instinktem přitažlivosti. Touha v člověku iniciuje potřebu přitažlivosti. Následkem je reakce libosti nebo nelibosti v emocionálních centrech, která propojují mysl s pocity. Ale city jsou polarizované. Můžeme cítit radost i smutek. Můžeme být spokojeni, ale také naopak. Proto je důležité pochopit, co tyto pocity vyvolává a naučit se ovládat ty negativní. Negativní pocity totiž vyvolávají apatii. Odčerpávají naši vitální energii a udržují člověka na nižší vibrační frekvenci. Egypťané věřili, že cesta evoluce začíná ovládnutím vnitřních center a uvědoměním si automatických reakcí. Egypťané vysvětlovali emoce, chtíč a sexuální touhy prostřednictvím jejich rozpoznání a prožití. Nevědomá bytost snadno ztratí sebekontrolu. Snadno podlehne neznámým okolnostem a může lehce upadnout do deprese.

Z tohoto důvodu tvořilo 
součást prvního tréninku kněží ovládnutí jejich tužeb. Naučili se, že aktivací nižších center a pocitů prostřednictvím lásky a pochopení dojdou ke klidu, harmonii a štěstí. Chrám kněží vnímali jako model světa na počátku stvoření. V tom okamžiku Bůh stvořil vesmír, z chaotických vod vybral hroudu země a učinil něco podobného, co se odehrávalo každý rok na Nilu, kdy se vylily jeho vody z břehů. Bůh se tak opakovaně zjevoval a přinášel zemi nový život. Svatyně, k níž se jde po schodišti, symbolizuje tuto hroudu stvoření. Stojí tu socha Isis, do níž se bohyně tohoto chrámu vtělila. Když vstoupíme dovnitř, ocitneme se na malém prostranství obklopeném sloupy. Budeme se nacházet uprostřed Haly života s velmi vysokými sloupy. Hala před vnitřními prostorami chrámu představuje bažinu v okamžiku stvoření, kde rostly rostliny a papyrus symbolizované chrámovými sloupy. Prostřední místnost někdy sloužila jako kaple, kde byly slunci vystavovány symbolické sochy, které při tomto starověkém rituálu obnovovaly svoji energii. Uctívala se zde vřelost slunce, které pomohlo stvořit svět. Slunce obnovovalo energii kreativních sil, které v lidském vědomí urychlují evoluční proces, jenž navrací hmotu Bohu. Na stěnu této místnosti vytesali Egypťané svoje představy o vesmíru. Nalezneme zde také mnoho rytin koptských křížů, symbolů nové filozofie, jež dorazila do Egypta, když se z Philae stal katolický kostel. Objevil se tak nový způsob pohledu na svět, který nejenže smazal tradiční představu o egyptské civilizaci, ale dokonce ji začal označovat za primitivní.

 

Hala života neboli Per Ankh sloužila jako místo, kde vznikala svatá písma a kde také byla opisována a ukládána. Předloha byla nejprve nakreslena na papyrus a poté vytesána do stěny chrámu. Ve všech podobných místnostech v chrámech po celém Egyptě, byly také opisovány Knihy mrtvých používané při pohřebních rituálech. V Hale života zároveň bylo i vzdělávací centrum chrámu. Vyučovalo se zde teologii, umění, rituálům, magii, astronomii a medicíně. Model knihovny s nashromážděnými spisy se stal předlohou alexandrijské knihovny. V této hale hrály kněžky na harfu, zpívaly písně a skládaly hudbu, která doprovázena náboženské rituály. Egypťané se domnívali, že hudba má božský původ. Na stěnách chrámů nalezneme důkazy o tom, že při pohřbech a procesích používali mnoho hudebních nástrojů – bubny, flétny, cimbály a sistra. Tance, hudba a písně stimulovaly stvořitele a plodnost nemohla poklesnout. Vyhýbali se tak tomu, aby se kosmos vrátil ke svému původnímu chaosu. Kněžky se také staraly o nemocné, kteří přicházeli do chrámových sanatorií, kde u kněží hledali pomoc a znalosti. Hudba byla využívána jako lék na nemocnou duši a noty sloužily jako měřítko mezi Zemí a ostatními planetami. Tancem uctívali Boha, síly lásky, štěstí a hudby.

Dále se dostaneme do 
Haly zjevení, která v tomto případě není klasickou halou spojenou bokem s exteriérem, kam lidé nosili svoje dary. Na jejích stěnách nalezneme scény, které stejně jako obrazy v jiných egyptských chrámech nemají pozadí. Komunikace mezi faraónem a Bohy se odehrává mimo čas a prostor. V chrámu probíhaly velmi dynamické rituály doplněné hudbou a zpěvem. Odříkávání rituálních formulí a vůně kadidla byla poctou božstvům, od kterých chtěli kněží získat podporu k další existenci ve vesmíru. Doplňovaly je každodenní liturgie a řada cyklických svátků, při nichž symbolické sochy ztvárňující mýtické postavy byly převáženy v lodích po Nilu z jednoho chrámu do druhého.

Všechny části chrámu měly svou funkci. Ukazovaly, jak egyptští kněží rozuměli vesmíru. Skrz rituály utvrzovali svoji moc a legitimizovali sociální pořádek panující v jejich civilizaci. Dále následuje Hala obětin. Na levé straně se nacházela místnost se zlatou lodí, na které se při procesích přepravovala socha bohyně. Z Haly se po dlouhém a přímém schodišti dostaneme na terasu, kde se konaly obřady a kněží zde pozorovali hvězdnou oblohu stejně jako v dalších chrámech. Na stěně předpokoje svatyně je vyobrazen Ptolemaios V., který předává dary bohyni Isis. Zlaté stěny, které byly pokryty tepaným zlatem, již ztratily svoji původní barvu. Ve středu chrámu se nacházela Svatyně bohyně Isis. Stál v ní žulový oltář se zlatou sochou bohyně. Tato socha bývala při procesích a rituálech převážena ve zlaté lodi. 

Isis, egyptská panenská matka, která porodila Hóra po neposkvrněném početí, má na hlavě trůn. Je to symbolický trůn, jenž představuje nejvyšší čakru, v níž lidské vědomí po jejím dosažení setrvává věčně. Isis je řecký překlad egyptského jména Eset, jenž znamená trůn vědomí. Mnohokrát je znázorněna v podobě supa společně s kravskými rohy a zlatým diskem. Sup se pečlivě stará o svoje mláďata. Ve svém nitru přeměňuje hnijící substance v potravu, v nový život. Kráva, jež proměňuje rostliny v potravu představovala pro Egypťany symbol potravního principu. Její rohy mají tvar lůny, matky cyklů, a také opisují sluneční kotouč, zdroj života a osvětlujícího vědomí. Tato svatyně symbolizovala respekt, jenž měli Egypťané k mateřství. Respekt, založený na hledání řádu a rovnováhy. Řád a rovnováha legitimizovaly jejich pohled na svět. Zde bylo centrum všech rituálů, centrum božství, kde faraón nebo veleknězi v zastoupení celého lidu komunikovali s Bohem. Vytesané obrazy Bohů umožňovaly, aby Bozi ožili v myslích těch, kteří je spatří. Vtáhnou je do svých rituálů a symboliky darů.

To je dědictví, které starověký Egypt zanechal lidu. 
Vize duálního vesmíru, místa, kde člověk prožívá extrémní protiklady, aby pochopil význam neutrality. Dokonalý svět navržený Bohem, v němž se nevědomý člověk během mnoha reinkarnací promění v moudrou bytost. Zvíře se stane nadčlověkem díky zkušenostem získaným na základě vlastních rozhodnutí.

                                                                                                                                             Návrat k menu této stránky